Vody, co se neprojasní

Temný svět seriálu Top of the Lake

Mezi nejvýrazněji autorské seriály posledních dvou let patří minisérie Top of the Lake novozélandské režisérky Jane Campionové. Netypická procedurální krimi se dotýká velmi tekutých a unikavých otázek, které zrcadlí „těžká voda“ jezera tvořícího centrum fikčního světa. Vodní perspektiva se však projevuje i na stylistické rovině.

Prostředí je důležité. Má moc proměnit nejen atmosféru, ale celý charakter vyprávěného příběhu. Detektiv, který přijíždí do malého městečka, kde „sovy nejsou tím, čím se zdají být“, patří k nejzákladnějším stavebním kamenům, ba klišé televizního žánru crime mystery. Ceněná televizní série Top of the Lake, odehrávající se v nehostinné divočině u jezera Wakatipu poblíž novozélandského města Queenstown, se nicméně zvyklostem žánru poněkud vzpírá. Postava detektiva pohlcovaného nejen případem, ale především prostředím, v němž se odehrává vyšetřování, patří k ústředním vypravěčským postupům žánru mysteriózní detektivky. Pro televizní seriály to platí přinejmenším od Twin Peaks (1990–1991), série, která byla předobrazem současné „kvalitní televize“ a které režisérka Jane Campionová právě v Top of the Lake skládá poctu.

 

Na Zélandu hadi nejsou

Že v australských a novozélandských kopcích či vodách dlí „věci mezi nebem a zemí“, víme už z Weirova „lyrického hororu“ Piknik na Hanging Rock (Picnic at Hanging Rock, 1975). Také Robin, protagonistka Top of the Lake, přijíždějící do městečka Laketop ze Sydney navštívit umírající matku, ví o temných koutech rodného kraje své. Když je přizvána k vyšetřování případu pravděpodobně znásilněné a velmi brzy nato i pohřešované dívky Tui, netuší, co vše z hlubin jezera i z hlubin její minulosti vyplave na povrch ani co všechno v něm zůstane navěky pohřbeno.

Svět, jemuž vládne zločinecký klan Matta Mitchuma a zkorumpovaní policisté, v mnohém připomíná žánrová americká městečka prolezlá starými křivdami a pokřivenými vztahy. Také biblické odkazy dávají příběhu univerzální ráz (Mattův pozemek je, ve světle nastávajících událostí vcelku ironicky, pojmenovaný Paradise). Historka o srdci démona, které tluče na dně jezera, nás pak zavádí do zcela specifického světa, v němž je obtížné oddělit dobro od zla a najít onoho příslovečného hada v ráji, protože, jak poznamenává jedna z postav, „na Zélandu hadi nejsou“.

„Z těžké vody se nikdy nestane lehká; temná voda se nikdy neprojasní,“ píše ve Vodě a snech (1942, česky 1997) francouzský filosof Gaston Bachelard. Sedmdesát kilometrů dlouhé jezero v Top of the Lake, obklopené skalami a hustým lesem, je temnou vodou par excellence. Skrývá tajemství městečka Laketop a určuje osudy hrdinů. Voda je přitom odjakživa spojena s ženským principem, například Bachelard zdůrazňuje paralelu vln a kolébání mateřské náruče. Dvanáctiletá Tui v jednom z úvodních záběrů na břehu jezera ovšem nekráčí vstříc mateřské náruči. Vodní hladina a ledová hloubka zde spíše než konejšivé bezpečí představují zkušenost smrti. V téhle vodě nikdo nepřežije. Až na dvě ženy, které se z vln jezera dokázaly vrátit.

 

Inteligence těla

Les, chata, jezero, hory, ráj, to všechno jsou symboly, které nabývají ambivalentních významů, a podobně ambivalentní charakter mají i postavy. Seriál je někdy kritizován za příliš černobílé rozdělení mužského a ženského světa, ženy jsou údajně vyobrazeny jako veskrze silné, laskavé a moudré, kdežto muži jako šovinističtí vidláci, které nezajímá nic než drogy, sex a lov a v neznámých ženách vidí „lesby nebo feministky“. Je to opravdu tak jednoduché? Robin rozhodně není veskrze kladná hrdinka, aspoň ne zpočátku. Přijíždí sice za nemocnou matkou, ale zanedbává ji a také dlouholetého snoubence vodí tak trochu za nos. Ženy v komunitě Paradise jsou možná vlídné, ale po pár měsících zjevně touží po mužích, od nichž utekly, s chorobnou a sebedestruktivní vášní.

Top of the Lake nevelebí „girl power“, pouze ukazuje ženy, jež se snaží jít za svým a jež zažily utrpení, ať už vlastní či cizí vinou. Tento motiv se objevuje opakovaně – je zde jasná paralela mezi vztahem Robin a její matky, Robin a její dcery, Tui a jejího syna. Robin a Tui jsou sestry biologicky i metaforicky – obě byly mnohočetně znásilněny, obě porodily dítě ve věku, kdy samy ještě byly dětmi. Ale Tui vybojuje, co sestra nezvládla. Dokáže ochránit své dítě před ostatními a řídit se „inteligencí svého těla“. Uniformovaná holčička s čivavou se změní nejdřív v lovkyni na koni a pak v šelmu, která řve ze smutku a před útokem nelidsky syčí.

Jedním z nejelegantnějších triků Campionové je odvyprávět napínavou detektivku, v níž se ve skutečnosti po celou dobu nevyšetřuje žádný zločin. Zločiny, které se mimoděk během děje stanou, zůstanou až do samého závěru nevyšetřovány a nevyšetřeny. Ve fungování městečka hraje zásadní roli drogový byznys, nad kterým všichni přivírají oči, a po celou dobu tušíme, že se tu dějí i jiná zvěrstva. Vlastně až v závěru série aspoň částečně nahlédneme do míst, která by měla zůstat zraku veřejnosti skryta. Tam, kde běžné detektivky začínají, Campionová končí. V žádném případě však nejde o otevřený závěr s výhledem na další sérii. Jde naopak o děsivé finále, k němuž není co dodat.

 

Hranice neexistují

Dalším poměrně atypickým prvkem je způsob, jakým se tematizují rodinné a sociální vazby. Nejde jen o variaci na téma cizince v cizím městě, v níž se ženská postava ocitá ve svrchovaně mužském světě. Robin je ostatně s historií kraje svázaná, a to velmi bolestně. Mnohem spíše než na kriminalistické praktiky se Top of the Lake soustředí na odhalování ryze soukromých traumat, která však v malé uzavřené společnosti nevyhnutelně přerůstají do veřejného života. Kromě pošramocených rodinných vazeb jednotlivců seriál postupně a pozvolna ukazuje i tři různé komunity: mužskou, ženskou a dětskou. Místo protikladu mužského a ženského pohledu na svět tu máme hned tři různé, krajně odlišné světy, přičemž žádná z postav (včetně machistického drogového bosse a násilníka Matta, „new age vědmy“ GJ, velící nesourodé skupině nešťastných žen v Paradise, a dívenky Tui, kolem níž se soustředí místní mládež) nepatří zcela jednoznačně jen do jediného z nich.

Zmiňovaná „vodní“ perspektiva díla se projevuje i na stylistické rovině. Pozvolné přechody mezi scénami dokreslují klidné tóny piana, celý seriál provází důraz na taktilní kvality, na detaily čerstvě uvařeného jídla, nahého těla pod drsným svetrem či nohou s potrhanými punčochami. A plynule v sebe přecházejí i jednotlivé epizody. Protagonistou jedné z nejprocítěnějších scén je tak paradoxně Matt užívající si s partnerkou extázi. Za explozi senzorických vjemů nepochybně nemůže jen výměna amfetaminů za jejich poněkud rafinovanější verzi. A naopak, Robin dokáže zcela „nežensky“ v baru pobodat muže láhví s uraženým hrdlem.

Voda se tak může snadno stát mužským, penetrujícím elementem – jak ukazuje historka místních halamů o dokonalém zločinu pomocí rampouchu, který roztaje a nezanechá otisky. Jenže jak víme od Baudrillarda, dokonalý zločin by existoval pouze, kdyby „nebylo vnějších okolností“. Campionová se naopak cele věnuje „vnějším okolnostem“. Její minisérie, s níž se přesně deset let poté, co získala za Piano (The Piano, 1993) coby první žena v historii Zlatou palmu v Cannes, vrací na výsluní, není ani tak detektivkou, jako spíše meditací o tom, co je rozdílné a co společné, co je vzdálené a co blízké. O tom, že jasné hranice neexistují. V jejím světě sice existuje vina a trest, ale nejde o záležitosti, které by se mohly vyřešit na poli kriminalistiky.

Autorka je bohemistka a anglistka, autor filmový publicista.

Top of the Lake. Stanice Sundance Channel, BBC Two a UKTV. Austrálie, USA, Velká Británie, Nový Zéland, 2013. Vytvořili Jane Campionová a Gerard Lee, režie Jane Campionová a Garth Davis. Hrají Elisabeth Mossová, Peter Mullan, Holly Hunterová ad.