Nový veřejnoprávní televizní kanál ČT art vysílá už rok. Je to důvod k oslavě? Jisté je, že přestává být namístě mluvit o počátečních neduzích, a naopak je načase, aby se nová stanice dramaturgicky vyprofilovala a našla svého cílového diváka.
Program ČT art do spektra televizních stanic nevkročil příliš jistě. Jedním z prvních signálů o nejistém hledání vhodného formátu bylo zrušení diskusního pořadu Artefakta, místo jehož čtyř moderátorů vstoupil na obrazovky jeden jediný. Jasná řeč Josefa Chuchmy si ovšem některé neduhy Artefaktu zachovala. Pořadu se sice lépe daří podchycovat zásadní a zároveň aktuální společenskokulturní témata, ale i nadále přetrvává nerozhodnost ohledně toho, na jakého diváka chce vlastně cílit. A právě na lavírování mezi intelektuální Katovnou a moderní zábavnou talkshow se ukazuje možná největší problém celé stanice – totiž nejistota, pro koho vlastně vysílá.
Co si myslí divák
Současné vedení České televize se snaží výrazněji podporovat původní dramatickou, seriálovou i dokumentární tvorbu, a přinejmenším částečně se veřejnoprávní televizi daří přicházet s atraktivními pořady typu Českého století nebo Českého žurnálu. Jedním z důsledků ovšem je, že se ČT art ocitá v pozici jakéhosi „béčka“, druhořadého kanálu, kam se dostávají minoritní pořady, jež se nevejdou ani na Dvojku. To pochopitelně nepodporuje image nového svěžího, specificky profilovaného kanálu, spíše to působí, jako by se z druhého kanálu část programu přesunula, aby na Dvojce mohlo být více zahraničních seriálů či cestovatelských dokumentů. To ještě nemusí být špatně, jen je otázka, co si o tom má vlastně myslet divák.
Vzhledem k tomu, že artové filmy s titulky či kvalitní zahraniční dokumenty dříve běžně bývaly na Dvojce, představuje ČT art přinejlepším návrat do „starých dobrých časů“ – a někdy ani to ne. Tváří nového kanálu ovšem nejsou životopisy umělců, vážná hudba ani umělecké filmy, ale původní pořady. Tím horší je však zmiňovaná nejistota ohledně jejich cílové skupiny. Moderátoři občas kladou naivní dotazy, jako kdyby se snažili promlouvat za náhodného diváka, který sem zabloudil při přepínání kanálů a vůbec netuší, o co se jedná. Přitom hlavně v případě Artefaktu platí, že přinejmenším Miroslav Balaštík či Jan Burian se k moderování podobného typu pořadu nehodili. Na show byli příliš nevýrazní a na opravdovou konfrontaci byli buď nepřipravení, anebo nebyli ochotni ji vést. Josef Chuchma se naopak těžko zříká role novináře či komentátora a někdy působí spíše jako jeden z diskutujících. Uvidíme, jak bude od září fungovat nový diskusní pořad Konfrontace, moderovaný Petrem Fischerem, režírovaný Petrem Hátlem a dramaturgicky zaštítěný Ivem Bystřičanem.
Víc kuráže
Je jasné, že u podobného kanálu není snadné a asi ani možné mířit na jedinou cílovou skupinu, na jediného imaginárního „náročného diváka“ a že je potřeba oslovovat různé typy minoritního publika. Většina programu ČT art se nicméně zatím obrací především ke konzervativnějšímu a staršímu publiku, řekněme od čtyřicátníků výše, zatímco snaha oslovit nejen mladé publikum nebo střední generaci, která vyrostla na pořadech typu Paskvil, je mizivá.
Svěže koncipovaný pořad Monoskop, věnovaný televizi, byl příznačně zrušen. Důvodem byla údajná „nevyváženost a nedostatečná kvalita“. Možná se v něm skutečně vícekrát snesla kritika na samu Českou televizi než na komerční stanice, ale spíš než o nevyváženosti to ukazuje na prostý fakt, že veřejnoprávní médium by mělo podléhat větší kontrole. Pořad přitom mohl ukázat otevřenost nového vedení České televize a odvahu k sebereflexi. Také mohl pomoci budovat televizi novou image.
Stálé problémy má Tečka páteční noci. O některých jejích dílech se sice bouřlivě diskutuje, přitom se ale neobjevují v internetovém vysílání. Televize, která dá důvěru mladým dramaturgům, režisérům a moderátorům, by však za nimi měla stát i v případě jisté kontroverznosti a neomlouvat se za každou větičku, která by se mohla někoho dotknout. Tím spíše, že performerské šňupání kokainu z Bible či podvratný moderátorský přístup Martina Duška (ať už byl zvládnutý jakkoli) dnes opravdu nemohou takřka nikoho pobouřit.
Možná, že mnohé z výše popisovaného jsou jen počáteční neduhy. Jak dlouho ale budou trvat? Od zahájení vysílání už uplynul rok. K prvním narozeninám tedy popřejme nové televizní stanici více pořadů, jako byl Monoskop či jako je magazín o studentské filmové tvorbě Průvan, a hlavně víc kuráže.
Autor je filmový publicista.