Jedním z festivalových hitů letošního roku se stala novinka Richarda Linklatera Chlapectví. Snímek natáčený v průběhu dvanácti let zachycuje dospívání hlavního hrdiny i stárnutí hereckých představitelů jednotlivých rolí.
Nejnovější film amerického režiséra a scenáristy Richarda Linklatera Chlapectví (Boyhood) je pozoruhodný svým narativním konceptem, ale především představuje působivé pojednání o plynutí filmového času. Natáčel se mezi lety 2002 a 2013 tak, že každý rok se štáb sešel na několik týdnů a vytvořil další část projektu. Průběžně vznikal i scénář. Titulní slovo chlapectví vymezuje časový rámec filmu, který je daný věkem protagonisty Masona od šesti do osmnácti let, avšak spíše než o portrét dospívajícího chlapce jde o sondu do života jedné dysfunkční rodiny na americkém předměstí v 21. století.
Reálné a fikční stárnutí
Richard Linklater prorazil v devadesátých letech díky svým nezávislým konverzačním raným filmům Slacker (Flákač, 1991) a Omámení a zmatení (Dazed and confused, 1993), ve kterých postavy často reprodukovaly režisérovy myšlenky, názory a úvahy o společnosti. Rovněž v jeho nejznámější romantické trilogii Před úsvitem (Before Sunrise, 1995), Před soumrakem (Before Sunset, 2004) a Před půlnocí (Before Midnight, 2013) je linie příběhu upozaděna a divácká pozornost je přesměrována na samotnou náplň pečlivě vystavěných dialogů a interakci postav. Série je pak zvlášť ojedinělá v tom, že Linklater díly natáčel vždy po devítileté přestávce) a pracoval v nich se stejnou hereckou dvojicí. Stejně jako herci stárli v reálném životě, rostl také věk jejich postav ve fikčním světě. Režisér tak uplatňoval v narativním filmu princip, který známe spíše z časosběrných dokumentů. Ve stejném duchu Linklater natáčel i Chlapectví. I tady jsou dílčí situace důležitější než celistvý příběh. V pojetí stárnutí postav i jejich hereckých představitelů přitom dosáhl v hrané kinematografii něčeho zatím nevídaného.
Reálné stárnutí postav v průběhu filmu totiž vytváří hodnotu samo o sobě. To, čeho například americké životopisné snímky docilují pestrou škálou masek a pečlivým výběrem herců ztvárňujících jednu postavu v různých časových obdobích, dosahuje Chlapectví zcela přirozeně a o to působivěji. Nejde přitom o maximalizovanou míru uvěřitelnosti, ale především o to, že herci začínají reprezentovat sami sebe, nikoli pouze své postavy. Tím se film dotýká opravdového života, konzervuje ho a zároveň akcentuje jeho pomíjivost.
Kronika všednosti
Navzdory tomu, že se Chlapectví natáčelo po dobu dvanácti let, nemá podobu katalogu režisérových tvůrčích postupů z různých období, ale je překvapivě kompaktním celkem. Vyprávění i výrazové prostředky jsou vskutku tradiční – divák má vždy jasnou představu o čase a prostoru a nijak originálně se nepracuje s časovými ani významovými posuny. Film se ovšem odlišuje od klasického vyprávění tím, že neobsahuje žádnou dramatickou linku. V Chlapectví je minimum vyhrocených situací, které navíc nejsou nadále rozvíjeny. Zlomové momenty ze života hlavního hrdiny rovněž často nejsou zobrazeny, ale jen ex post konstatovány. Dynamika vývoje postav daná velkými časovými skoky však sama o sobě dokáže udržet divákovu pozornost po celých 165 minut.
Chlapectví lze chápat jako kroniku všedního života jedné americké rodiny. Sice jsme svědky pouze těch situací, jichž se účastní Mason, to z něj však samo o sobě nedělá figuru nacházející se v epicentru děje. Zatímco hrdina coby malý chlapec spoustě událostí okolo sebe nerozumí, dospělý divák je chápe dokonale a v širších souvislostech. Hádku rodičů, flirtování matky s jejím profesorem či dialogy otce s tchyní nevnímáme zprostředkovaně z pohledu chlapce, ale přímo se soustředíme na jejich obsah. Ztotožnění s hlavní postavou tak pramení spíše z pozice pozorovatele, kterou jakožto diváci s Masonem sdílíme.
Jako individuální osobnost se Mason začíná profilovat až v průběhu filmu a souběžně s tím se vyvíjejí i naše sympatie. Přitom míra intimity ve vztahu diváka a postavy je značně omezena – Linklater nám Masona dovoluje poznávat jen skrze interakci s vedlejšími postavami a jejich dialogy. Snímek tak téměř postrádá momenty, v nichž by divákovi bylo dovoleno s postavou chlapce osamět – jejich absence má za důsledek potlačení tématu dospívání.
Leckdo by mohl Linklaterovi vyčítat, že promarnil šanci využít možnosti časosběrného natáčení, ať už scenáristicky či kreativně. Pouhý sled konverzačních scén bez sjednocujícího příběhu a výrazného formálního uchopení některým divákům jednoduše nestačí. Přesto Chlapectví zcela jistě představuje vrchol Linklaterovy tvorby zaměřené na mezilidské vztahy.
Autor je střihač a filmový publicista.
Chlapectví (Boyhood). USA, 2014, 165 minut. Režie a scénář Richard Linklater, kamera Lee Daniel, Shane F. Kelly, střih Sandra Adairová, hrají Ellar Coltrane, Patricia Arquettová, Ethan Hawke ad. Premiéra v ČR 14. 8. 2014.