Manifest kunčoftů

Sex není zadarmo podle Chestera Browna

Kanadskému autorovi nezávislých komiksů Chesteru Brownovi vyšel v českém překladu komiks Sex není zadarmo, který popisuje jeho mnohaleté zkušenosti s prostitutkami. Obhajoba placeného sexu a boj proti monogamním vztahům jsou však značně problematické.

Tvůrci nezávislých autobiografických komiksů zpravidla nejsou intelektuálové v pravém slova smyslu. Naopak, často mají tendenci ve svých dílech zesměšňovat nebo jinak ponižovat ty oblasti kultury, které na první pohled odporují „zdravému selskému rozumu“. Sympatická je na nich obvykle spíš deklarovaná bezprostřednost a upřímnost než myšlenková komplexnost. To platí i pro starší komiksy jednoho z nejvýznamnějších kanadských indie autorů Chestera Browna – ať už jde o pohled do jeho teenagerského milostného života I Never Liked You (Nikdy jsem tě neměl rád, 1994) nebo vyprávění o jeho masturbačních zkušenostech s pánskými časopisy The Playboy (Playboy, 1992). Brownův novější komiks Sex není zadarmo (Paying For It, 2011), zachycující jeho zkušenosti „kunčofta“ platícího prostitutkám za sex, ovšem překvapivě není ani tak intimní zpovědí, jako spíš politickou proklamací.

 

Ideál promiskuity

Brown v komiksu nejprve líčí rozpad svého vztahu s tehdejší partnerkou a následně předkládá kroniku svých dlouholetých osobních zkušeností s prostitutkami. Výrazným rysem schematické černobílé kresby rozložené do malých rámů o stále stejných rozměrech je fakt, že jednotlivé prostitutky, na rozdíl od postav Browna a jeho přátel a přítelkyň, vypadají všechny zhruba stejně a většinou jim není vidět do tváří. Ve stejném duchu Brown cenzuruje jakékoli konkrétní odkazy na skutečná jména nebo místa, která by mohla naznačit identitu prostitutek, jež v knize vystupují. Tento ohled nepochybně vychází ze současného statusu prostituce jako opovrženíhodného řemesla, což je stav, který se Brown svým dílem vehementně snaží změnit.

Většina děje se v podstatě skládá jen ze série autorových setkání s prostitutkami prokládaných jeho debatami s přáteli na téma placeného sexu. Brown přitom obhajuje nejen legalizaci prostituce, ale také utopickou vizi světa, kde normálním sexuálním modelem nebude monogamní romantický vztah, ale promiskuitní placený sex. Ten je totiž podle něj přirozenější a uspokojivější než přísně monogamní milostné vztahy, které z dlouhodobého hlediska zpravidla dopadají tragicky. Jestliže už komiks samotný vyznívá silně agitačně, pak rozsáhlý doslov je už zcela nepokrytou obhajobou této utopie.

 

Tržní orientace

Brownova argumentace je ovšem povážlivě krátkodechá. Můžeme sice uznat, že monogamní vztahy mají často rozkladnou tendenci, ale to ještě neznamená, že je třeba je nahradit společenskou normou, jejímž základem je placený pohlavní styk. Brown je členem kanadské libertariánské strany, která libertarianismus spojuje s výrazně tržní orien­tací, což je také určující pro argumenty předložené v jeho knize. Ty v podstatě stojí na dvou tezích. Za prvé: tělo je náš majetek, se kterým máme právo nakládat podle vlastního uvážení. A za druhé: společnost by nám měla umožnit se svobodně rozhodovat o vlastních životech. Obě tyto teze jsou poměrně vratké. Ke svému tělu máme zcela výlučný vztah založený na tom, že je nejen máme, ale také jím v podstatných ohledech sami jsme, a to rozhodně není analogické k vlastnictví knih nebo šatů, což jsou Brownovy příklady. Naše volby také nejsou nikdy zcela svobodné – vždy jsou nejen omezené, ale i definované společenskými podmínkami a pravidly. Častá tragičnost romantických vztahů pak nemusí být dostačujícím důvodem k jejich odmítnutí – vážné riziko tragických konců na sebe bereme neustále prakticky ve všech oblastech života.

Napadnutelná je ale i většina dílčích Brownových argumentů. Například jeho útok proti monogamii je vlastně obhajobou promiskui­ty jako takové, ale není už zcela jasné, proč má být žádoucí, aby do promiskuitních sexuál­ních vztahů vstupoval kapitál, nebo proč není lepším modelem promiskuitní společnost, kde by se za sex vůbec neplatilo. Také tvrzení, že prostituce nedělá z žen objekty, nepůsobí příliš přesvědčivě, když v samotném komiksu autor neustále posuzuje jednotlivé pracovnice na základě jejich vzhledu a výkonu a dokonce si je vybírá podle internetových stránek, kde zákazníci hodnotí prostitutky podobně, jako se na jiných stránkách hodnotí knihy nebo filmy.

Jako umělecký komiks tak je Sex není zadarmo až příliš prostinký, jednorozměrný a repetitivní, coby manifest zase zůstává zoufale nedomyšlený a formulovaný z příliš egoistických pozic.

Chester Brown: Sex není zadarmo. Přeložil Vít Penkala. Argo, Praha 2014, 282 stran.