Západní umělci zřejmě nikdy nevytvořili větší chaos, než jaký nastal na hudební scéně po nástupu internetu, komunitních serverů, blogů, torrentů a úložišť. Svrchní sféra produkce, na které se dá ještě vydělat, už se dávno nekryje s vrstvou recenzovaných nahrávek a na povrch se valí mlhovina projektů, jejichž množství v posledním desetiletí patrně převýšilo počet případných posluchačů – tedy těch, kteří jsou ochotni si dobrovolně poslechnout něco nového. Co je dnes zajímavého v hudbě? Celkově máloco, potenciálně cokoli. Tak vypadá stanovisko hudebního redaktora. Promotéři a PR manažeři se pokoušejí o optimističtější vizi. Jak se jednou zmocní vaší emailové adresy, začnou ji plnit pozvánkami na koncerty a tiskovými zprávami, které tvrdí něco, čemu už dávno nevěříme: že jde o „výjimečnou událost“. To je ovšem nesmysl a způsob, jakým jsou tiskovky napsány, to jen potvrzuje. Jejich bizarnost je marnou snahou navrátit hudebnímu provozu hierarchii. Možná je škoda, že propagační texty obvykle končí ve spamu. Urputná snaha udělat z koncertu nějaké skupiny zážitek roku má leckdy něco do sebe. Když už nás omrzelo sdílet hudbu, můžeme se podělit aspoň o trochu marnosti a několik aktuálních zpráv otisknout.
Jako příklad naprostého zoufalství poslouží třeba anotace, kterou nedávno rozeslala Alice Titzová ze společnosti 2media: „Pat Mastelotto, bubeník slavné britské rockové kapely King Crimson, zahraje 19. listopadu v Praze. Devětapadesátiletý hudebník vystoupí s formací Komara, kterou kromě něj tvoří italský trumpetista Paolo Raineri a slovenský kytarista David Kollar. Spojení tří skvělých hudebníků, respektovaných osobností bravurně ovládajících své nástroje, slibuje mimořádný zážitek!“ Poslední věta je prostě perverzní.
Zkušení promotéři vědí, že je třeba nabídnout víc než spojení hráčů ovládajících své nástroje. Tak třeba Lukáš Kolíbal z Lucerna Music Baru při propagaci listopadového vystoupení „jamajské superstar“ a „autora více než stovky velkých hitů“ Anthonyho B sliboval zvláštní podívanou: „Anthony je známý mimo jiné tím, že při koncertech skáče výše než kdokoliv jiný a podobně na tom budou pravděpodobně i návštěvníci.“ Ještě rozjetější je tiskovka ke koncertu Black Moon: „Hlásíme se živě z černého měsíce. Netrvalo to měsíc, ale pár let. Je to malý krok pro velké rappery Buckshota a 5ft, ale velký krok pro milovníky klasického rapu. V neděli 30. listopadu přistávají Black Moon v Lucerna Music Baru.“ V závěru se text mění v pitoreskní variaci na rapový projev: „Je to v neděli, hoď se do gala. Legíny nech klidně doma a provětrej begoury a Timberlandy a dobře si rozmysli, co odpovíš, až uslyšíš Black Moon halekat ‚who got da props‘. Nebo kolik MC’s ještě bude potřeba zdissit, než to pochopíš, že tohle ti nemůže uniknout?“
Nezaměnitelným stylem, který je jakousi nechtěnou perzifláží mediálního ohlasu dnešních hudebních celebrit, vládne Petr Hrubeš z Meet Factory. Nedávný koncert uvedl například takto: „Shabazz Palaces vsadí své lesklé bombery, že jejich rap z jiné galaxie okouzlí i české publikum. Čokoládovým divochům ze Seattlu rozžhaví pódium Thomem Yorkem opěvovaný Serengeti, který do mikrofonu přísně nadiktuje svůj manifest odporu k mainstreamovému hip hopu.“ Jak tento diktát vypadá, naznačuje příměr, podle něhož Serengeti „ukáže, že jeho ústa nejsou vyprahlá savana plná řehtajících se kopytníků, ale ostrá příručka života a kontrastu normálnosti, to vše pod dohledem údernosti Mary C (Radio Wave) a Martina Tvrdého (Bonus)“.
Michal Rejzek z agentury D Smack U Promotion se od experimentů s neexistujícím jazykem excitovaného fanouška přesunul rovnou k fikci, konkrétně do pohádky: „Píše se rok 2014. Je čas přepsat starý příběh. V tiché ulici ve východním Londýně je jedno staromódní studio. Je to domov analogového zvuku, horkých, zaprášených přístrojů, a zároveň místo, kde se ambice nezávisle myslících umělců mění v klasické nahrávky. Je to nyní i místo, kde Metronomy vytvořili Love Letters, album, které posílá svůj vzkaz přímo do vašich srdcí. Otevřte je. Pocítíte kouzlo. Metronomy se vydají na turné, takže budete mít příležitost nechat se očarovat. Vstupenky za 540 Kč + poplatky budou k zakoupení od 7. listopadu.“
Tiskovka k brněnskému koncertu „jazzového vyslance organizace UNESCO“, kterou rozeslala Lucie Čunderliková ze Smart Communication, je přímočařejší. Vystoupení Herbieho Hancocka, které proběhne 29. listopadu, dělá reklamu několik bulvárních kuriozit: „Při loňském benefičním koncertu na počest Herbieho Hancocka v Kennedy Center mu odrapoval speciální píseň populární Snoop Dog: ‚Herbie, děkujeme, že jsi stvořil hip hop!‘ V čestné lóži tehdy nechyběl ani nejvlivnější muž světa, americký prezident Barack Obama, který se s Hancockovou rodinou už řadu let přátelí. Oba spojuje také záliba v luxusních hodinkách značky Vulcain. Hancockovu slabost pro luxusní výrobky dokumentuje i fakt, že hraje zásadně na italská piana Fazioli. Nástroj se vyrábí ze dřeva z Dolomitů, které roste jen v určité nadmořské výšce a které pro výrobu legendárních houslí využíval i Antonio Stradivari.“ Nechcete jazzovému důchodci pomoci k dalším hodinkám Vulcain? Nebo aspoň uměleckému řediteli pořádající agentury Twentyfourseven Promotions přispět na výlohy spojené s obstaráním klavíru v hodnotě „luxusního Bentley“? Produkčně zajistit takovou událost jistě není jen tak. Nezbývá než si pomyslet: ať se to nepovede.
Autor je alter ego.