eskA2látor 2

„Těžko říci, zda by se v pětapadesáti básních objevilo tolik jmen z Ostravska, kdyby nejlepší plody letošní úrody netrhal právě Hruška,“ píše Ivan Mottýl (opravdu se dvěma t) v reflexi Nejlepších českých básní 2014. Ročenka jitří českou literární scénu již pošesté. A je to dobře. Básníci rádi dišputují a výroční seznam toho nejlepšího je často dokáže zabavit i na několik dlouhých zimních měsíců. „Subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou“, jak se uvádí na stránkách nakladatelství Host, rozjitřil i mě, a tak nabízím možná témata k přetřasu. Zdá se mi totiž, že Petr Hruška nejprve vybral básně silné, ty, které ho „z nějakých důvodů vzrušují“, a poté ty, které vznikly v jemu blízkém regionu a napsali je muži. V nízkém počtu zastoupených žen možná soutěžil s dosud nejmisogynnějším arbitrem Petrem Králem, v regionálním zacílení nemá konkurenci. Jisté je, že Moravskoslezsko je v kursu. V loňském roce (alespoň dle tiráže) vyšla ve Větrných mlýnech Briketa, tedy „výbor poezie, která vznikala v Ostravě nebo se jí věnuje“. Podílel se na ní Ivan Motýl (s jedním t). Letos nese ostravská antologie název Nejlepší české básně. Ale není třeba mít strach, Mottýl (ten se dvěma t) ubezpečuje, že i jiné regiony se mohou dočkat: „Kdyby totiž vybíral třeba děčínský básník Radek Fridrich, asi by bylo více zaostřeno na severočeskou scénu.“