Následující anonymní manifest je parafrází klíčových textů feministické kampaně Wages for Housework (Mzdy za domácí práci) ze sedmdesátých let. V podobném duchu se i tento text pokouší identifikovat naši aktivitu na sociálních sítích jako neplacenou práci, z níž těží nadnárodní společnosti.
Tvrdí, že je to přátelství. My tvrdíme, že je to neplacená práce. S každým lajkem, chatem, tagem nebo šťouchnutím jim vyděláváme peníze. Nazývají to sdílením. Pro nás je to krádež. Příliš dlouho jsme se řídili jejich podmínkami, teď si je chceme určovat sami.
Požadováním mezd za Facebook poukazujeme na to, že kvůli jedné konkrétní online aplikaci někdo překroutil naše názory a emoce, aby nám byly zpět předhozeny jako ideál, kterému bychom se měli přizpůsobit, chcemeli být součástí této společnosti. Konečky našich prstů jsou otupělé od samého lajkování, z řady našich přátelství se vytratily city.
Kapitál nás musel přesvědčit, že přijmout neplacenou práci je něco přirozeného, nevyhnutelného, a dokonce naplňujícího. Skutečnost, že nás za Facebook nikdo neplatí, pak potvrzuje obecné přesvědčení, že Facebook není prací, což nám zabraňuje proti němu bojovat. Jsme vnímáni jako uživatelé nebo potenciální přátelé, nikoli jako pracující, kteří společně bojují proti útlaku. Musíme si přiznat, že se kapitálu úspěšně podařilo učinit naši práci neviditelnou.
Facebook nám odpírá mzdu za čas, který na něm strávíme, zatímco vydělává na informacích, pro které vytváří příležitosti a vytváří z nich naše přátelství. Kapitálu se tak podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou. Za prvé získal spousty práce zdarma, za druhé zajistil, že se proti tomu nijak nevzpouzíme a tuto práci vyhledáváme jako tu nejlepší věc na internetu.
Diskuse o mzdách za Facebook se zdají být obtížné a nejasné, což plyne z toho, že se na tyto mzdy díváme jako na věc, balík peněz, namísto abychom je vnímali jako politické hledisko. Mezi těmito dvěma postoji je obrovský rozdíl. Budemeli chápat mzdy za Facebook jen jako nějakou věc, oddělíme konečný důsledek našeho boje od boje samotného a pomineme jeho důležitou funkci při demystifikaci a zrušení role, k níž jsme byli odsouzeni kapitalistickou společností.
Budemeli chápat mzdy za Facebook jako politické hledisko, uvidíme, že boj o ně způsobí revoluci v našich životech a našem postavení ve společnosti. Mzdy za Facebook jsou revoluční perspektivou současnosti, která cílí na třídní solidaritu.
Je důležité pochopit, že mluvímeli o Facebooku, není řeč jen tak o nějaké práci. Jedná se o vše prostupující manipulaci, tu nejsofistikovanější a nejvíce matoucí, jaké se kapitalismus v poslední době dopustil. Pravda, v kapitalismu je obětí manipulace a vykořisťování každý/každá pracující a jeho/její vztah ke kapitálu zůstává zcela neviditelný.
Mzda se jeví jako férová dohoda – pracujete a dostáváte zaplaceno, vy a váš šéf jste si rovni. Jenže ve skutečnosti je to jinak. Tato mzda tolik necení vykonanou práci, jako spíš zneviditelňuje veškerou neplacenou práci, která vytváří zisk. Na druhé straně to ale alespoň znamená, že jste pracovníky, že můžete o podmínkách a výši své mzdy vyjednávat, že o ni můžete bojovat.
Mzda je součástí společenské smlouvy a není pochyb, o co se tu jedná: Pracujete, nikoli proto, že by se vám to líbilo, ani kvůli tomu, že je to přirozené, ale proto, že je to jediná podmínka, kterou musíte splnit, abyste mohli žít. Jakkoliv vás vykořisťují, nelze vás s vaší prací ztotožnit.
Samotný požadavek mezd za Facebook podrývá společenská očekávání, jelikož tato očekávání, jež jsou podmínkou našeho začlenění do společnosti, jsou spjatá s naší neplacenou online existencí. V tomto smyslu je příhodnější srovnání s bojem žen za právo na mzdu (například za péči a domácí práce v sedmdesátých letech – pozn. red.), spíš než s bojem pracujících mužů za vyšší platy. Když bojujeme za mzdy, jednoznačně se stavíme proti našemu společenskému vykořisťování. Bojujeme za to, abychom zabránili kapitálu zpeněžit naše přátelství, pocity, volný čas. To ho totiž udržuje u moci.
Mzdy za Facebook jsou tedy revolučním požadavkem. Ne proto, že by sám tento požadavek kapitál zničil, ale protože na něj útočí – nutí ho změnit společenské vztahy v náš prospěch a v důsledku ve prospěch budování solidarity pracujících. Požadavek mezd za Facebook ve skutečnosti neznamená, že zaplatíli nám, budeme v tom pokračovat. Je to právě naopak.
Chtít mzdy za Facebook je prvním krokem k tomu ho odmítnout. Požadavek mzdy činí naši práci vůbec viditelnou, což je první a nepostradatelná podmínka toho, abychom proti Facebooku začali bojovat. V případě, že nás někdo obviní z ekonomismu, měli bychom si pamatovat, že peníze jsou kapitál a kapitál je právo přivlastňovat si práci.
Vezmemeli si zpět peníze, které jsou produktem naší práce a práce všech našich přátel, oslabíme zároveň moc kapitálu vyžadovat po nás nucenou práci.
Nakonec můžeme žádat několik mezd najednou, nikoli jen jednu, protože musíme mít několik prací naráz – pracujeme také pro Google, Twitter, Microsoft, YouTube a nespočet dalších firem. Odteď žádáme peníze za každou chvíli na jejich stránkách, abychom nejprve odmítli něco z toho a nakonec všechno.
Mzdy za Facebook jsou jen počátkem. Je jasné, o co tu běží. Odteď nás musí platit, protože jako uživatelé už nemůžeme nic zaručit. Chceme nazývat práci prací a konečně přijít na to, co je to přátelství.
Z anglického originálu Wages for Facebook přeložila Tereza Stejskalová.