editorial

Na dnešek se mi zdálo, že jsem v bílé místnosti s poletující mouchou. V ruce jsem držel něco mezi joystickem a ovladačem modelů letadel, z něhož trčela anténa. Tímhle zařízením jsem se na mouchu napojil a následně ovládal její pohyby. Zvláště mě bavilo mým hmyzím dronem nalétávat na pavouka, který seděl uprostřed stěny a byl drzostí mouchy tak udivený, že se z predátora stala jen ustrašená paralyzovaná věc. Tyto události prožíváme se stejnou a mnohdy i větší intenzitou než své bdělé životy, z nichž je vytěsňujeme. Kromě toho, že je spánek zdrojem snů, osvěžení a odpočinku, může sloužit jako prostředek útěchy a zapomnění, ale také připomínat lidské slabosti a dokonce smrt. Dále se v tomto čísle Ádvojky dočteme třeba o tom, jak se v nepříliš dávných dobách změnil způsob spánku, a proč naše myšlenky a názory působí často dojmem, že jejich spoluautorem je buď kofein, anebo prášky na spaní. Karel Veselý píše o spacích koncertech a chrápání rušícím ambientní produkci, Zdeněk Ševela o boji rockových hvězd s ospalostí a Tereza Stejskalová konstatuje, že se ze spánku stalo nedostatkové zboží a svět se přesunul na internet, kde neexistuje rozlišení dne a noci. Nezbývá mi než čtenáře slovy Josefa Daňka vyzvat: „Zalez konečně do postele!“