africká literatura

Jak v pár textech postihnout literární pestrost světadílu, z něhož vzešel lidský rod a na němž žije více než miliarda obyvatel? Přiznejme na samém začátku: ambice komprimovat obří množinu africké literatury na několik málo stran by byla předem odsouzena k nezdaru. Ovšem z tematických článků vyplývá několik věcí, s nimiž je k literatuře Afriky – která ale nemusí vznikat nutně na africké půdě – třeba přistupovat. „Tento svet sa stráca a zanikne skôr, ako ho dokážeme spoznať a pochopiť,“ říká o mizející africké realitě slovenský spisovatel a poradce náčelníka jednoho kamerunského kmene Marek Vadas. Africká kultura je založená na mýtech a vyprávění, ale rovněž je zatížená tunami klišé a zejména bolestivým dědictvím kolonialismu, jež formuje africkou společnost i literaturu dodnes. O tom svědčí mimo jiné i dílo kamerunsko-francouzské prozaičky Léonory Miano (s. 7) a keňského spisovatele Ngũgĩ wa Thiong’o (s. 6), který část svého díla vydal v angličtině, ale v souvislosti s emancipací domorodých jazyků začal psát v kikujštině. Senegalský spisovatel Pape Samba Sow na straně 21 zmiňuje i sen o ráji jménem Evropa, kvůli němuž hynou stovky Afričanů: „Ambiciózní student, který chce pokračovat ve studiu na kvalitní vysoké škole, i nezaměstnaný, který už bez úspěchu zkusil všechno, aby uživil svou početnou rodinu, sní o tom, že jednoho dne dosáhnou břehů, které jsou synonymem naděje.“ A za nadějí se mnohdy skrývá smrt.