eskA2látor 2

Dluhová past na lidové úrovni nabývá různých podob, lepí se na blbé životní situace jak hovno na košili. Od etablovaných forem typu hypotéka nebo překlenovací úvěr přes kreditní kartu až po obyčejnou lichvu. Dlužit je normální, vždyť je to „na splátky“, „pomoc ve finanční tísni“, „rychlá půjčka na ruku ihned“, „investice do budoucna“. Že jsou půjčené peníze drahé, se ví. Odkud se ale vzala představa, že na dluhy máme prachy, lze jen hádat a ptát se napravo nalevo, analyzovat, žalovat a lamentovat. Bohorovnost poklausovské společnosti je jistě veskrze demokratická. Ladná snadnost zadlužení přesto udivuje. Jdete na poštu vyzvednout balík a spořádaně vytáhnete občanku z peněženky, v níž zrovna nemáte ani floka. „Doufám, že nemusím nic doplácet, nemám ani korunu,“ pravíte bezelstně. „To nevadí, kdybyste chtěl, můžeme vám hned poskytnout půjčku až 20 tisíc,“ usměje se muž za přepážkou. „Nemám peníze u sebe – budu něco doplácet?“ „No jestli nemáte peníze, možná byste to mohl zvážit – je to výhodná nabídka u České pošty.“ Přebíráte balík, a přestože nemusíte doplácet nic, stát se dlužníkem je nabídnutý bonus. Normálka. Chtějí vám pomoct.