editorial

Válečné téma bylo v Ádvojce naplánováno dlouho dopředu. Uprostřed výroby čísla došlo v Paříži k teroristickým útokům a tato souhra může být vnímána jako náhoda, jež vstoupila do našeho redakčního plánu. Ale vzhledem k tomu, co se v posledních letech děje, jsme to spíše my, kdo se náhodou připletl do globálního katastrofického projektu. Jsme ve válce, slyšíme nyní ze všech stran, ostatně jako už tolikrát předtím. Jak upozorňuje Martin Hekrdla, Západ vede „permanentní, neomezenou a nekompromisní válku proti terorismu“ od útoků al­-Káidy v USA v roce 2001. A výsledek? „Před čtrnácti lety byly na světě dvě tři teroristické bojůvky, které stály za řeč, zatímco dnes jsou jich desítky. A navíc s mnohem větší šancí na lidské i – často velmi podezřelé – materiální a finanční zdroje.“ A nesmíme zapomínat na průvodní jevy této války: posílení pravomocí bezpečnostních složek, zvýšení kontroly nad obyvatelstvem, omezení občanských práv a svobod. Ale není to jen terorismus a situace na Blízkém východě, co nás vtahuje do války. Jaroslav Fiala si všímá, že Evropa se v důsledku uprchlické krize začíná znovu dělit na Západ a Východ: „Radikální odmítání uprchlíků v postsocialistickém prostoru jako by připomínalo někdejší spuštění železné opony – probíhá tu jakási kulturní studená válka.“ Obavy jsou namístě: zima může být dlouhá a krutá.