Kdysi byl americký Detroit prosperujícím průmyslovým velkoměstem, nyní je především symbolem hospodářské recese. Kromě toho je ale také místem, které se v osmdesátých letech výrazně zapsalo do dějin taneční hudby. Jedním ze současných dědiců této tradice je Omar-S.
Městu Detroit vděčí elektronická taneční hudba za vznik techna a jména jako Juan Atkins, Derrick May nebo Kevin Saunderson se neodmyslitelně zapsala do jejího kánonu. Slovní spojení „Detroit techno“ se postupně stalo stylovou nálepkou, avšak o mladších detroitských tvůrcích se už tak často nemluví. Jedním z těch, kterým se podařilo prolomit bariéru a vstoupit do širšího povědomí, je houseový producent OmarS, vlastním jménem Alex O. Smith. Od roku 2005 provozuje label FHXE Records, který vznikl z obligátních důvodů – jeho tvorbu nechtěl nikdo vydat. Přesto si za deset let dokázal vydobýt pozici respektovaného hudebníka.
Nic neuspěchat
Raná produkce OmaraS se vyznačuje tím, že v ní je zpravidla obsaženo něco, co není tak úplně v pořádku: drastické smyčky působí až příliš repetitivně, někdy se znenadání vynoří podivná nemelodická linka, jindy je zvuk poněkud zkreslený. Ačkoli hlasitost jednotlivých stop není vždy zcela vyvážená, v celkovém mixu má každý nástroj dostatečný prostor. Tím vším se odlišuje od většiny dnešní, obvykle přespříliš komprimované house music. Přesto je Omarova hudba plná nefalšovaných grooveů a do jednoho proudu se v ní slévá bezstarostný chicagský house, melancholický dub i syntezátorový futurismus. Způsob, jakým tvůrce pracuje, je dobře vidět třeba na tracku Just Ask the Lonely ze stejnojmenného alba: třebaže se monotónní rytmus kryje s neméně monotónním klavírním motivem, postupným, takřka nepozorovatelným proplétáním na první poslech nudných beatů vzniká suverénní podoba houseové hudby. Přístup je jasný: přes veškerou rychlopalnost tu vládne heslo „nic neuspěchat“.
Minimalistický zvuk na kost osekaných rytmů s nečekanými nájezdy analogových syntezátorů někdy zaujme až při opakovaném poslechu. Nabízí se srovnání s tvorbou dalších detroitských producentů, jako jsou Theo Parrish, s kterým OmarS hudebně spolupracuje, Kenny Dixon jr. aka Moodymann nebo kolektiv Underground Resistance. Omarovy skladby jsou občas frustrující, jindy zase neokázale krásné, chvílemi silně naivní, někdy přespříliš dlouhé či děsivě nervózní. Sám tvůrce ale v rozhovorech upozorňuje na to, že své desky chápe spíše jako materiál pro DJe – a právě na nich záleží, co se s nahrávkou bude dít dál, protože jen jedna deska prý líné zadky nerozhýbe.
Hardwarový zvuk
O tom, že OmarS opravdu dbá na kvalitu zvuku, svědčí už to, že nepoužívá ten nejsnadnější nástroj, který se v dnešní elektronické hudbě nabízí – své tracky nevytváří na počítači, nýbrž pomocí nejrůznějšího hudebního hardwaru. Hojně se v nich objevují samply z detroitského soulu, pozapomenutého jazzu, ale i z různých oldschoolových videoher. Do vybavení jeho studia patří mimo jiné bicí automaty Roland TR505 a TR707, král grooveboxů Roland MC909, Korg MS20, Memory Moog a další analogové syntezátory. Často se stává, že s rostoucím počtem sofistikovaných hudebních zařízení producent začne ztrácet schopnost z několika málo zvuků vytesat působivý výsledek a snadno roztančit posluchače. OmarS tímto uměním i přes nepochybně velmi slušný arzenál stále vládne. Inspirativní je také rychlost jeho tvůrčího procesu – většina skladeb údajně vznikla během několika minut živého hraní ve studiu. Neposednost je v tomto případě nejvyšší ctnost. Při srovnání s velkou částí současné, často do posledního detailu promyšlené a nezřídka značně nudné dance music přitom nelze říct, že by Omarova tvorba zněla lépe, nebo naopak hůře. Zní zkrátka úplně jinak.
Příběh OmaraS ukazuje, že i bez velkých vydavatelství za zády je stále možné prosadit se i v tak přeplněné oblasti, jakou je elektronická taneční hudba. Přesto jeho kariéra i provoz FHXE Records mají stále daleko k pověstnému americkému snu: Alex O. Smith pracuje v automobilce, stará se o rodinu a místo dovolené jezdí hrát jako DJ do Evropy. Není divu, že v jednom z posledních interview mluví o jisté frustraci a vyčerpání. Doufejme jen, že nebude následovat cestu svého domovského města, které sužováno ekonomickou krizí vyhlásilo v roce 2013 bankrot.
Autor studuje filosofii.