Malý nakladatel na okraji zájmu

Vedete nakladatelství Lipnik, které vydává především původní komiksy. Které distribuční kanály využíváte?

Využíváme Seqoy, což je firma zaměřená primárně právě na komiksy a žánrovou literaturu. Do některých pražských knihkupectví dodáváme knihy osobně, což je u malých nakladatelů běžná praxe. Zpočátku jsme zkoušeli i větší distribuční firmy jako Kosmas, ale to hned zkraje zkrachovalo na finanční nepřijatelnosti.

Proč?

Kosmas například chtěl ve své marži kompenzovat i to, že nejsme plátci DPH. Zhruba před pěti lety po nás chtěli tuším padesát tři procent, a když se mi to zdálo moc, vysvětlovali mi, že je to ještě hrozně málo. To by ale ceny našich knih vyšponovalo do neúnosné výše. S Kosmasem jsem poté dlouho nekomunikovala. Před nedávnem jsem jim znovu napsala kvůli naší chystané knize, jíž bychom rádi vzhledem k jejímu potenciálu zajistili co možná nejlepší distribuci. Ptala jsem se několikrát na aktuální podmínky, ale bohužel mi nikdo neodpověděl. Zdá se, že malý nakladatel je čím dál víc vytlačován na okraj zájmu.

Jak tedy celý proces naceňování knihy vypadá?

Pokud mi distributor nabídne takové podmínky, musím kalkulovat doporučenou cenu s ohledem na to, aby se mi vrátily náklady a aby na knize zůstal alespoň minimální zisk. Polovina ceny jde distribuční firmě, potažmo knihkupci a ve výsledku je pak kniha nepřiměřeně drahá, čímž se i snižuje šance, že se dostane ke čtenáři.

A se svým stávajícím distributorem jste spokojení?

Seqoy si od nás bere čtyřicet sedm procent bez ohledu na daň z přidané hodnoty, ovšem o spokojenosti se úplně mluvit nedá. Je to malá firma, kde je pár lidí zavaleno komiksy, je třeba urgovat to, aby byly knihy v obchodech a aby se tam nedostávaly s příliš velkým zpožděním. Seqoy dělá i redistribuci, takže se přes ně naše knihy dostanou do ostatních distribučních sítí, ale celkový dosah je vlastně dost malý.

Například když jsme vydali romský komiks O přibjehi, který měl celkem značný ohlas i v mainstreamových médiích, tak jsem namátkově obcházela větší knihkupectví a ze zvědavosti jsem zjišťovala, jestli ho mají v nabídce. Někde ho měli, ale většinou v prodejnách nebyl. Když komiks neměli a ptala jsem se na něj, vyhledali mi ho v databázi a sdělili mi, že je vyprodaný. Dokonce si pamatuji, že mi jeden knihkupec odvětil: „To víte, malej nakladatel, ten toho vydá pár kousků, a ty jsou hned pryč.“ A já přitom těch knih měla doma celé stohy.

Jak je ale vidět na tomhle případě, všechna vina zdaleka neleží jen na distributorech. Větší iniciativu a zpětnou vazbu by měli vyvíjet i knihkupci, kteří by si měli uvědomit svou zodpovědnost a o knihy i o čtenáře více pečovat a také zákazníky svým způsobem nepřímo vzdělávat. Často se stává, že když se kniha vyprodá, nikdo se neptá po jejím doplnění – knihkupci jsou laxní a raději se zabývají novinkami a bestsellery, z nichž jim plyne jistější a rychlejší zisk. S tím mám bohužel osobní zkušenost i z některých knihkupectví, do nichž naše knihy dodávám sama. Občas mě napadá, že jediná možnost, jak vyburcovat knihkupce a donutit je k iniciativě, je chodit se dokola ptát, jestli knihu mají. Podesáté by ji možná objednali, ale na tuhle aktivitu bohužel nemám čas ani energii.

Změna prodejní strategie knihkupců je s ohledem na prodej přes internet a rozšíření e­knih asi obecnější problém…

Z knihkupectví mizí knihy, které vybočují z mainstreamu, a knihkupci se v závislosti na nabídce distributorů i zájmu čtenářů zaměřují především na výdělečné tituly a rezignují na pestrost sortimentu a jeho kvalitu. Občas to v knihkupectvích vypadá, jako by distribuční firmy při dodávání knih používaly manažery produkované matematické vzorce, které jim podle záhadných, ale celkem předpokládatelných ukazatelů vypočítávají, které knihy z distribuce vyřadit a které v ní ponechat. Navíc mají distribuční firmy tendenci od knihkupců stahovat knihy, které už samy nechtějí mít v nabídce, protože se prodávají pomalu, takže knihkupec si je buď musí koupit, nebo v knihkupectví nebudou. To je absurdní, protože mnohé z našich knih se průběžně prodávají roky. Tahle pnutí logicky vedou k nivelizaci a ochuzení trhu. Podobnou zkušenost mám ale zprostředkovaně i z Francie, kde se knížky v knihkupectvích točí velice rychle a rychle je také posílají zpět nakladateli. To je ovšem dáno nesrovnatelnou velikostí tamního trhu.

Naštěstí u nás stále existuje dost osvícených knihkupců, kteří mají jasnou představu o svém řemesle a knihy v nabídce nechávají bez ohledu na to, zda jsou nové, či nikoliv. Za zmínku stojí i poměrně novátorský koncept obchodu Kuráž v Benediktské, který je primárně zaměřený na český design, ale kromě oblečení, šperků a porcelánu se v něm prodávají i vybrané knihy. A prodávají se tu opravdu dobře. Navíc jsou to jediní prodejci, kteří si od nás knihy neberou do komise, ale sami je nakupují. Na tomhle příkladu je mimo jiné vidět potenciál knih podstatné části malých nakladatelů, které je možné chápat i jako výlučný designový produkt.

Nemělo by smysl dát dohromady družstvo nebo svaz malých nakladatelů, který by si vzal jako hlavní úkol propagaci a distribuci tohoto menšinového, ale zároveň velmi atraktivního zboží?

Je to dobrý nápad, ale zatím spíše z říše snů. Vím, kolik práce zabere uspořádat dvakrát ročně knižní jarmark Knihex, a prostě si něco podobného nedokážu představit. K tomu by musela být vůle více lidí a ochota dělat něco společně a kontinuálně. A především by k tomu byly nutné finanční prostředky.

Vy ale kromě Knihexu provozujete také internetový obchod, který se snaží malé nakladatele nabízet na jednom virtuálním místě.

To byl po Knihexu další logický krok. Chybělo mi místo, kde by byli sdruženi malí nakladatelé, kteří podobně jako my neustále bojují s nepříznivým nastavením trhu, a zároveň nikde nebyl rozcestník, který by čtenářům posloužil při orientaci mezi malými nakladateli i jejich aktuálně dostupnými knihami. V distribuci chceme být féroví vůči nakladatelům, protože se snažíme mít co nejnižší marži, konkrétně dvacet procent, ale zároveň na knihy musíme poskytovat slevu, abychom byli nižší cenou schopní konkurovat třeba Kosmasu a jeho internetovému knihkupectví. V distribuci zatím máme kolem dvaceti nakladatelství, což je moc malý vzorek na to, abychom mohli komukoli konkurovat. Ale musím říct, že zatím to překvapivě docela funguje.

O vašem e-shopu se zatím ale moc neví. Plánujete ho nějak rozšiřovat a dostat ho do povědomí čtenářů?

Samozřejmě bychom rádi v nabídce rozšířili počet nakladatelů, především z řad těch, které je také možné vidět na Knihexu a za jejichž knihami si osobně můžu stát, což je pro mě dost důležité. Navíc jsme teď v Osadní ulici zrekonstruovali kancelář, která na konci dubna začne fungovat jako obchod i výdejní místo s pravidelnou otvírací dobou.

Dá se říct, že se budeme snažit více cílit na zásadové čtenáře, kteří vnímají cosi jako „etický“ rozměr nakupování knih. Beru to podle sebe – když si chci koupit knihu a nekupuju si ji přímo u nakladatele, nejdu do odosobněného knižního hypermarketu typu Neoluxoru, ale mnohem radši si je jdu koupit k Fišerovi, do Polí pět nebo do knihkupectví Ostrov, kde ještě nevymizel sociální rozměr nakupování. A v tom vidím budoucnost.