Hudební subžánr s exotickým názvem gqom je syrový, manický, a přitom snový. Na počátku to byl vhodný podkres pro nekonečné jízdy taxíkem. Podobně jako britský grime nebo portugalská batida také gqom vzniká za pomoci levného, případně ukradeného softwaru. Brzy vyjde první reprezentativní kompilace.
V uplynulém roce se hudební časopisy a blogy začaly věnovat malé a dosud nepříliš známé hudební scéně z jihoafrického města Durban. Syrový taneční žánr, který zde vznikl, je známý pod jménem gqom, případně qgom, igqom nebo gqomu. Jde o zvukomalebné slovo v jazyce zulu, jehož základním významem je buben, a jeho poněkud problematická výslovnost prý zahrnuje mlasknutí jazykem o patro. Gqom lze přibližně popsat jako odnož houseu, ovšem s nerovným beatem, bez basové linky a se zcela minimalistickým hudebním obsahem. Pokud jsou součástí skladeb vokály, omezují se na různá zvolání, steny a neartikulované výkřiky. Na rozdíl od rapu zde ke sdělení stačí několik slov. O žánru se mluví jako o hudbě ghetta – producenti za sebou obvykle nemají žádné vydavatelství ani propagaci. Přesto si agresivní zvuk gqomu postupně nachází příznivce i mezi posluchači západní elektronické hudby. Je to především zásluha několika britských DJů a producentů.
Jedním z nich je anglický hudebník Jamie xx. Ačkoli patří k těm, jejichž produkci posluchač rozpozná během několika úvodních taktů, jeho talent netkví v originalitě, ale spíše ve schopnosti pečlivě si přebrat již existující a následně to začlenit do své tvorby. Katalogem jeho skladeb tak lze listovat jako jakousi historií klubových scén. Jamie xx obrušuje hrany raveu, drum’n’bassu a dalších žánrů – až je výsledný tvar přijatelný natolik, aby oslovil široké publikum. Proto mnohé zaskočily zuřivé perkuse a strohá basová linka úvodní skladby jeho alba In Colours (2015). Budemeli pátrat, odkud se čerpalo, tentokrát se nedobereme k raným devadesátým letům a britské taneční scéně. Zřetelná inspirace pochází z jihoafrického přístavního centra Durbanu.
Začalo to v taxíku
Jihoafrická republika je jednou z nejrozmanitějších částí světa. V zemi se mluví jedenácti oficiálními jazyky a žije zde mnoho odlišných etnik. Rozmanité jsou i místní hudební projekty, které se prosadily na světové scéně – například rapraveové duo Die Antwoord nebo deephouseoví producenti jako Black Coffee či Culoe De Song. Ohlas měla i hiphopová scéna Kapského Města. Kdo na začátku této dekády sledoval produkci britského vydavatelství Honest Jon’s, zaznamenal i taneční styl shangaan electro, který je silně navázaný na tradiční jihoafrickou kulturu. Současný label NON Records (viz A2 č. 22/2015) přitom ukazuje, že útlak černošské populace s koncem apartheidu nezmizel – jen získal jinou podobu.
Gqom se v Durbanu zformoval v posledních letech. Tento nový minimalistický žánr byl zprvu známý především jako hudba dunící z durbanských taxíků. Vznikla jako reakce na jihoafrický populární žánr kwaito – místní variaci na house s prvky lidové hudby a funku. Zatímco však producenti kwaita chtějí posluchače především bavit a navodit příjemnou atmosféru, gqom lze naopak považovat za jakýsi hudební výraz strojového pohybu po pusté, dezolátní krajině bez možnosti úniku. Gqom je monotónní, hypnotický, temný, klaustrofobní, ale také tribální.
Samí kluci
Svou nepravidelnou, chaotickou strukturou může gqom připomenout tvorbu portugalských hudebníků pocházejících z rodin přistěhovalců ze západoafrické Angoly. Batida (viz A2 č. 22/2014) je subžánr taneční elektronické hudby, který se stejně jako gqom zrodil v prostředí ghetta a rovněž spadá do současného undergroundu černé hudby. Navíc představuje podobně vykloubenou taneční senzaci a také nepracuje s pravidelným rytmem – což je pro západní publikum provokativní a exotické. Skladby hudebníků jako DJ Nigga Fox nebo DJ Firmeza nemají takové tempo jako gqom a jejich zvuková textura bývá bohatší, výsledek ale působí podobně halucinogenně.
Podobnost s portugalskými hudebníky však končí u otázky distribučních a organizačních možností. Zatímco za tvůrci batidy stojí schopné vydavatelství Príncipe Discos, které svým svěřencům domlouvá koncerty všude po Evropě, jihoafričtí hudebníci nemají žádnou institucionální podporu. V tomto ohledu je situace gqomu až extrémní – skladby se totiž ke svým posluchačům dostávají téměř výhradně pomocí portálu kasimp3, tedy jakéhosi jihoafrického Soundcloudu. Nahrávky na tuto síť uploadují sami tvůrci a uživatelé si je mohou zdarma stáhnout. Výsledkem je nepřehledný labyrint dat. Popisky totiž nejsou ani zdaleka kompletní (tracky běžně kolují jen pod ID čísly) a často není zřejmé, kdo je autorem dané skladby. Jindy jsou zase soubory nazvané pouze jmény autorů, případně jejich telefonními čísly – pro případ, že by někdo chtěl kontaktovat tvůrce skladby. Připočtemeli k tomu množství různých přezdívek, je jasné, že zorientovat se není snadné. Velká část producentských týmů má navíc v názvu slovo Boys, případně Boyz či Boiz: Rudeboyz, AudioBoyz, Illumination Boiz, Naked Boyz, 3 Way Boys. Dalšími zástupci scény jsou DJ Lag, DJ Julz, Menchess, Citizen Boy a samotářský Sbucardo da DJ, žijící v údolí Maoti, dvacet kilometrů od Durbanu.
Durban v Evropě
Gqom evropskému publiku poprvé představili londýnský DJ Okzharp a producent Jumping Back Slash z Kapského Města. V posledních měsících začínají nahrávky durbanských producentů vycházet i u malých labelů. Ne však v Jihoafrické republice, nýbrž v Británii. Vydavatelství Goon Club Allstars vydalo v červnu 2015 čtyřskladbové EP členům formace Rudeboyz, label Townshiptech zveřejnil dokonce dvě nahrávky. Nejdál v mapování specifické durbanské scény zřejmě dospěje label Gqom Oh!, který na konec ledna připravuje vydání kompilace The Sound of Durban. Tato nahrávka by se mohla stát podobně důležitým vhledem do dosud okrajové scény, jakým v případě batidy byla kompilace DJ’s do guetto (2006). Kdo dává přednost trochu složitější cestě, může ovšem skladby zkoumat už teď na zmíněném serveru kasimp3.
Méně nadějná je situace samotných tvůrců přímo v Durbanu. To, že se jim dostává stále větší pozornosti v euroamerických médiích a chystá se reprezentativní kompilace, totiž – kupodivu – neznamená, že by gqom byl událostí i v samotné Jihoafrické republice. Recepce žánru je stále víceméně omezena hranicemi přístavního města; mimo ně nemá prakticky žádný dopad. Relativně malá komunita amatérských producentů tak vytváří svébytnou hudbu, která není poznamenaná vnějšími tlaky popkultury, což je dnes samo o sobě již bezmála raritou. Otázkou je, jak se gqom promění v kontaktu s prostředím západní elektronické hudby.
Autor je redaktor magazínu Ditchmag.