eskA2látor 1

Koncem dubna způsobil notný poprask transparent „Již vzhůru, psanci této země“, odkazující na slova z Internacionály, nejznámější to písně všech „levicových extremistů“. Objevil se na demonstraci, na niž přišla celá místní antifašistická scéna vyjádřit solidaritu školce, diakonii, kavárnám a dalším podnikům, které se staly terčem útoku neonacistů kvůli svému přihlášení se ke kampani HateFree. Vzrušená diskuse ukázala na hlubší rozpory mezi levicovými aktivisty a zbytkem lidí, kteří se účastní antirasistických demonstrací. Byly to přitom právě levicové organizace a aktivisté, kdo se v Česku soustavně a léta zaobíral sociálním vyloučením a s ním souvisejícím rasismem, především vůči romské menšině. Po vzedmutí xenofobních vášní v souvislosti s uprchlickou krizí pak tyto organizace aktivně bránily neonacistickým shromážděním a pochodům. Když se nyní ozývají vyplašené výkřiky o rudých extremistech, kteří „zneužívají protixenofobní demonstrace ke svým cílům“, zní to přinejmenším trapně. V tuto chvíli však musí žabomyší spory o to, kdo udělal pro boj s extremismem víc a kdo si zaslouží mít své transparenty na demonstraci, stranou. Je potřeba se jednotně postavit fašistické hrozbě a dát jasně najevo, že rasismus a xenofobie do české společnosti nepatří. Snad to není nesplnitelný úkol.