editorial

Sci­-fi, fantastika, horor, surreálné postupy či prvky magického realismu. To vše může být znakem žánru New Weird, který do původně rigidních pravidel sci­-fi a fantastiky přináší dosud nevídanou lehkost, s níž lze jednotlivé způsoby psaní kombinovat, a narušovat tak žánrové rámce. „Někteří spisovatelé fantasy jsou zasmušilí realisté, kteří prostě přidávají do svých děl draky,“ tvrdí americký spisovatel a editor Jeff VanderMeer. Ten si na prostupném žánru New Weird cení mimo jiné toho, že je schopen „zkoumat realitu a objevovat nadpřirozený a zázračný svět, který ale často existuje mimo vědu a náboženství“. Britský spisovatel China Miéville sice vytváří fantastické fikční světy, zároveň se v nich ale úzce vztahuje k politickému uspořádání současného světa a glosuje ho z radikálně levicových pozic. K Miévilleovu profilu připojujeme krátký esej o jeho vztahu ke sci­-fi a socialisticky smýšlejícím mimozemšťanům. Ačkoli by se s bytostmi z jiných světů setkal rád, nechtěl by, aby to bylo nyní, „protože být předveden před vyšší formu života, zatímco se svět zmítá v odporném, potupném chaosu kapitalismu, by bylo prostě příliš trapné“. Z letní literární přílohy, kterou sestavil editor Martin Šust, je zřejmé, že příběhy weird fiction se nemusí nutně odehrávat v pokřivené realitě či v paralelních realitách – k tomu, aby se podivno vylouplo na povrch, stačí historky o kartografech mapujících Antarktidu nebo sled náhod a karmických událostí na thajském venkově.