O policejní šťáře ve skladech webového obchodu Rohlik.cz se mluvilo celý březen. Kauza příkladně ukázala, co se často skrývá pod líbivou fasádou sdílené ekonomiky: špatně placená pracovní místa, která nestojí moc vysoko na žebříčku společenského uznání. Tento druh sdílené ekonomiky obvykle nenese zisk ani investorům, kteří do firem vložili balík peněz s nadějí, že zruinují konkurenci a získají oligopolistické postavení. Zákazníci si užívají levných služeb, ale pokud se podnikatelům zdaří jejich plán, časem zdraží. Jediní vítězové tohoto modelu jsou manažeři typu Tomáše Čupra, jednatele platformy Rohlik.cz, kteří si na sdílené ekonomice vybudují slušnou kariéru, ale především i pověst guruů soudobého hospodářství, jimž veřejnost a média visí na rtech. V naprostém stínu zájmu naopak skončili skladníci z Ukrajiny, kteří vyhoštěním z Česka ztratili možnost pracovat i v dalších zemích schengenského prostoru. Ačkoliv jsou v celé kauze jedinými skutečnými poškozenými, stát se k nim chová jako ke komplicům těch, kteří – zřejmě nelegálně – využívali jejich práci. Právo v mnoha ohledech zůstává třídní záležitostí.