Skončilo vláčné období

Vláčné období

Záblesky pro Johna Ashberyho

 

*

Přísahat na tabule zmrzlého sněhu

Na světlo převrácených budov

Zajistit chemické složení prostředí

Bylo tvé odvěké přání

 

Vzduch naplnil skřípot pneumatik

Činžovní dům neobývalo ptactvo

Z postelí se po rozednění nesypalo jehličí

Procházka trvala nepopiratelný okamžik

 

Ulice se překlápí a ty po ní

Kloužeš jak po zrychleném ledu

Jak po pozoruhodném schodišti

 

Kočky viděly záhyby zakázané čtvrti

Tvůj pocit: čas pracoval proti tobě

Nedojdeš dál než do koupelny

 

*

Město potrubních pošt soumraky

na kluzištích

Léto se vzdalovalo světelnou rychlostí

Brambory zářily ve sklepích (jako dívky)

Svět nebyl čerstvý ani růžový

 

Povětří bylo s námi

V bytech plných myších škvír

Domovní roury posílaly do uší růžové zvuky

Pomalé motorky se plazily závějí

 

Ranní národ se přesouval do zimy

Dům se převracel a padal

Kolem pouště plné karosérií

 

Tma sestupovala do podkroví

Tvůj pocit: byli jsme pronajati

Odejít z města se nám nedaří

 

*

Odpoledne padal na ramena sníh

Měnil se na písek prosévaný mezi prsty

Oknem k tobě pronikla poštolka

Tvrdila že ví o probíhajícím vyšetřování

 

Tvůj soudní proces se stal nezřetelným

Sklepení zůstala rozdělena šňůrkami

V budově plyne tajné počasí

Sestoupíš do podsvětí kanceláří

 

Zatloukají tam tajemství do dřevěné bedny

V mezaninu spatříš zlaté útroby

Hrubé deky ležící na postelích

 

Chladíš se sněhovými koulemi

Tvůj pocit: myšlenka se rozletí

Ale k ránu z ní zůstane jen zrnění

 

*

Do tramvají stále pasažéři přichází

Potkáváš cestovatelky s náušnicemi

Možná z nich nezbyde víc než sníh

Za rozžhavenými pneumatikami

 

Ulice stále na svých místech

Kolem vozovek rezivějící přízraky

Vysoké věže a neznámí pošťáci

Prsty hmatající po klikách u dveří

 

Projíždějící auta se měnila v dým

Čas loupal mokrou omítku

Skutečnost ti zahltila nosní přepážku

 

Semafory blikaly uprostřed křižovatky

Tvůj pocit: zima tě překvapila

Sníh padal na ztracenou podrážku

 

*

Letním obyvatelům se nedostalo spásy

Ze zimních výtahů kašlou prach

Nikomu nechyběl čas ani balík slámy

Mnoho let jsi chtěl prožít v podkroví

 

Vyprávíš o jezerech podél hradu

Uprostřed města jsi míjel jeho cimbuří

Cestovatelky světélkovaly jako noční stany

Ruce se dotýkaly girland směřujících

k pobřeží

 

Asfalt voněl v zahradách za branami

Síť autobusů zůstala obestřena pověrami

Jízdenky se trhaly ručně jako dřív

 

Rozlehlá schodiště zamrzala jako slzy

Tvůj pocit: pomluvy uháněly potrubím

Pronikly hluboko do městské hmoty

 

*

Objevit znovu opuštěné dvory

Potrubní poštu a vyhrnuté punčochy

Pocítit magnetický pól Ameriky

Bylo tvé odvěké přání

 

Vzduch mrznul kolem řeky a nábřeží

Bruslařky si nasadily obuv a vyrazily

Nábytek vrzal a měnil postavení

Obavy zaznívaly v hubených pokojích

 

Slyšel jsi šramot galaxií uvnitř luxu

V pokoji probíhalo divoké šustění

Kolem židle zářily nahé vlasy

 

Vedla se válka proti jídlu na stole

Tvůj pocit: skončilo vláčné období

Ptáci si štěbetali na zábradlí

 

 

Adamantinos

Třídiči dobrodružství

Vysmažení fetuláhové se skelným pohledem

Pobíhají katatonicky v tlupách po ulicích

města

Z odpadkových košů rozhazují prach

Členové gangu – Adamantinos!

 

Teď před tebou zapálili popelnice

Řekl jsi v duchu jděte a raději policajtům

zapalujte auta

Jděte konspirace je svatá

Sprejujte na fasádu tajný mimozemský znak

Rozpadlé sídliště pozorujte zanícenýma

očima

 

A oni se otočili a uháněli k tobě

– Bundičkáři čepičáři žádné výbory

občanského dobra

Volali víš jak ve městě zpívá pták?

Tvůrce systémů zabiják­-cvrlikač?

Tui­-tui takk­-takk

 

Srdce

Petru Motýlovi

 

1

Příteli s dalekými vlasy

Zlato tě studí na dně krku

Nepřebývá v něm zpěv

Nemysli

 

Za tebe myslí tvé rty

Vysloví pravdu

O nasládlých sklepech

O nedělích v barvě křídy

 

Neděle ale mizí

Odchází

 

A jak jsi na tom ty?

Nevíš to

Soustředěn na sebe

Na své městské srdce

 

2

Jsi složitý vychutnavač

Rozeznáš zvuky sroceného vzduchu

Poblíž ranních pošt

A jiných mléčných úřadů

 

Máš naspěch

Ruka ti usíná v dobrodružství

Umíš mluvit

A my to víme

 

Zloději s podlitýma očima

V předzahrádkách

Lačně ukusují zdivo

Kdysi elegantních činžáků

 

Zeptáš se

Zloději

Kde máte srdce?

 

3

Je v tobě zákon

Šedivějících skladišť

Rozpouštíš se na cinkajících přechodech

Přihlížíš jak vstřícná je doprava

 

Zvuk tvého srdce

Pronásleduje obyvatele

Až dovnitř cihlového baráku

Roztápěného stříbrným horkem

 

Rozumíš řeči nikotinu

Kompasu odpolední prázdnoty

Kde ještě nalévají panák

Co osvítí naše vnitřnosti?

 

Přemýšleli jsme

O charakteru ptactva

A dospěli k poznání

Že ptactvo žádný nemá

 

Jen ulicemi zní červené alelůja

A je příliš málo

Poštovních doručovatelů

Se skleněnýma očima

 

4

Město proniká

Skrz pohyb lidí

Až k jejich

Nejtemnějším podstatám

 

Nevíš nic o ruce

Která se pozvedá

Pod pokrývkou

A ukazuje bod

 

Kde město praská

Kde vytéká šťáva

Kde květinářky cudně

Klopí zrak

 

Zeptáš se

Květinářky

Kde máte srdce?

 

5

V podchodu právě obědvá vrabec

Psi olizují malomocná zákoutí

 

Korodující amplióny

Rozezní nebe do červena

Se změnami povětrnostních podmínek

Změní se srdce i hlava

 

Chvěješ se před možnostmi těla

Ve kterém roste zeď

Ve kterém roste stěna

 

6

Příteli s hrdlem

Tenkým jako oplatka

Nevíš odkud se bere

Láska k popraskaným zdem

 

Nevíš to

Odpolední vůně

Nás činí svobodnými

Jako dlouhá zeď

 

Velice studí tě

Diamant na dně krku

Slyšíš mě promluv

Dřív než ti vystydne hlas

 

Dopusť se metafyziky

Dopusť se rezoluce

 

Tvé srdce neumřelo

Na ztracený sval

Tvá ruka v kapse

Nezůstala lhostejná

 

 

Vlak který se zřítil do řeky

 

Vlak který se zřítil z mostu

Vlak který se zřítil do řeky

Za 10 000 vteřin

Vlak co se zřítil z železného mostu

 

Do bledých paží vtahuješ den

Kaskády domů nad špinavými Nuslemi

Ulice bez krve

Vysoko v mracích se rozhoduje o dnešním dni

 

Nad průčelím s nápisy Le Cygne Grohelive

Baráky líně přemítaly

A ty jsi chtěla být líná také

V tom okamžiku na mostě tloukl modrý vlak

 

Podobáš se kovu na domovních dveřích

Přicházíš z poštovního šera

Vůbec nevím jak bych tě vyjádřil

Dlouho jsem čekal až o mne cinkneš

 

Podobáš se prachu u schodiště činžáku

Restaurace zanikaly stěhovaly se

Slunce rozestřelo lepkavý koberec

U šedých nezpívajících sklepů

 

Náhle strnulo před námi usušené odpoledne

Před domem se měníme v putující oblaka

Potýkáme se s láskou – provazochodci léta

Uprostřed vyřazených registratur

 

Pohřbená schodiště

Pozorují nás zpoza hlíny pod úrovní ulice

Zasahovači spouštěči komanda lásky

Opatří nás štítky zkatalogizují

 

Věci nás zatkly pohltily

A starý rozpačitý hotel s horkými dveřmi

Co zůstaly na léto uzavřeny

Byl toho svědkem

 

Kam se hrnula ulice

Ulice dlouho milovala

Byla smutná a rozmrzelá

A v dálce pomalu rachotil vlak

 

Ulici bylo v létě jako na prázdném sídlišti

Byla tak sama

A celá se s námi převrátila

Narazil do nás z druhé strany vlak

 

Vlak nám propadl hlavou

Naše hlava – nakloněná rovina

Splašili jsme se nabourali

Celé to trvalo 10 000 vteřin

 

Tvá láska vlak padající z mostu do řeky

Tvá láska odbrzděný vagón který narazil

Tvá láska cestující kteří se utopili

A z tebe zbyl vyzáblý zaprášený stín

 

 

Dobrý den pane Břinkmane

 

Eskalátorům na stanici Staroměstská

 

Dobrý den pane Břinkmane

Břink břink

 

Vaše pozouny z plechu

Povrzávají každé ráno

Pod nohama

Pane Břinkmane

Váš zvuk

Drhnoucí zvuk

Působí bolest v pracujících uších

 

Způsobem krok sun krok

Vedeme vpřed naše

Přemagnetovaná těla

V očekávání sladké selekce

 

Žiletky eskalátorů

Vaše metalická hudba

 

Vjíždíme do nadzemního světa

 

Rozpadající se bedny dotyků

Batohy plné lásky

Batohy plné ledu

 

Dobrý den pane Břinkmane

 

Dynamit denního světla

Syčí na povrchu

Naše oči se brzy dotknou

Papírového vzduchu

 

 

Tajný obřad

 

*

Vláda temného petroleje v motorových

ulicích

Dějiny uschlého chleba na kuchyňské lince

Stříbrná pivní pěna rozlitá na stříbrném

stolku stříbrného ministerstva

 

*

Obsluhující číšníci zasažení bleskem

Prosklené pláty obskurních hotelů

Bájná květina za oponou tmy

Orgány ve vysokém stadiu dřeva

 

*

Rtuť se rozlévá uprostřed noci

Zmalátnělé pohyby se dějí uvnitř oblečení

Noci se prodlužují a dny jakbysmet

 

*

Otevřu dveře a spatřím tě naproti sobě

v zářícím diamantovém županu

Míjela jsi pomalu stáčející se chodbu

vesmírného plavidla ulice

Podél mžourajících nevyspalých pouličních

zářivek

Čas lesklý a třpytivý

Plynul kolem tebe

Jako tekutá substance

 

*

Na noční obloze prskají ohňostroje

a po ledovém glóbu

Píší zeleným fosforeskujícím písmem tvé

jméno

Sídliště ve vyšších pohořích noci pomalu

rozsvěcejí světla

 

*

Veliká noc nás dovedla k odpovědím

Vina byla žlutá a rozevřená prsty do véčka

*

Stojíš u okna a v čerstvě napadaném sněhu

Spatříš mizející stopy

Bloudil jsem u domovních zvonků

Ze kterých poplašně praskaly

chrčivé mimozemské hlasy

Jež měly zvěstovat

Tvou nepřítomnost

Do vlhnoucího sluchu

 

*

Zpoza východů z metra se rozhostila vůně

pečených kaštanů

Byl to nový vynález

Nové civilizace jej přinesly do našich měst

 

*

Věnovali jsme se až příliš dlouho správnému

nastavení průsvitného kružítka

 

*

Pomalu obkroužit myšlenku

Nezaměnit ji s vláknem žárovky

Co rozzáří milion světů v opuštěném pokoji

Okamžik tě natáhne jako gumu uprostřed

chladného vesmíru

Stárneme modře

Propadáme se do žloutnoucích parket

Národy paneláků jsou modré

 

*

Přerušovaná jitra a bílý smích techniky

Panorama ze skla a kouře

 

*

Zrození u zmrzlinového stánku

Erotika zmrzlinového stánku proměněna

v pučící tělo

Oblaka zvláštních rozpaků pociťovaná před nahým tělem

 

*

Pasantkám jde od úst pozoruhodná písnička

Vítr ohýbá trávu a ve vzduchu je cítit slaná

příchuť změny

Ranní žaludky dál provází zkřehlou existenci

 

*

Tvůj kotník ustrnul na parketě

Ve věci vzpomínky jsme nepodnikli

Žádný naleštěný postup

Krev stoupá potrubím

Až do pater ministerstva

Kde se odehrává tajný obřad