Padesátiletý zápas odpůrců výstavby letiště Notre-Dame des Landes v západním cípu Francie skončil úspěchem, ale boj o roky budované farmy v takzvané oblasti určené k obraně se právě znovu rozpoutal. Jak to na místě vypadá?
Výsledkem několikaměsíčního šetření tříčlenné komise, kterou francouzský prezident Emmanuel Macron na podzim minulého roku pověřil, aby znovu prošetřila užitečnost plánu na stavbu letiště v oblasti Notre-Dame des Landes, bylo vyhlášení definitivního odstoupení od výstavby. Premiér Édouard Philippe to veřejně ohlásil 17. ledna 2018. Ve svém projevu jedním dechem dodal, že v kontextu tohoto rozhodnutí je nezbytné na místě obnovit respektování právního řádu republiky, a tudíž vyklidit všechna ilegálně postavená obydlí, která zde vyrostla v průběhu posledních deseti let, a znovu zprovoznit silnice, které oblast protínají.
(Ne)ukončená operace
Navzdory probíhajícímu vyjednávání zadistů (aktivisté okupující území, nazývající sami sebe podle oblasti překřtěné na ZAD, zone à défendre, oblast určená k obraně) a místních zemědělců se zástupci státu o legalizaci jejich působení v lokalitě byla kolem třetí hodiny ranní v pondělí 9. dubna zahájena spektakulární policejní operace s cílem srovnat se zemí třicet ze stovky přítomných obydlí a farem. Nelze si nevšimnout paralely s policejní operací César, kterou záhy po svém zvolení do funkce spustil v roce 2012 François Hollande ve snaze učinit razantní tečku za bezmála padesát let trvajícím sporem. I tehdejší policejní razie, do níž se zapojila tisícovka příslušníků státní policie (CRS), překvapila místní i veřejnost svou brutalitou. Díky nátlakové protiakci ze strany odpůrců výstavby, výstižně nazvané Asterix, byla však operace po měsíci s nezdarem ukončena. Současná vláda zřejmě nechtěla opakovat tehdejší fiasko a povolala na místo hned 2500 pečlivě vyzbrojených policistů. Během čtyř dní policejní složky zničily stanovený počet obydlí. „Bylo dosaženo kýženého cíle“ – těmito slovy 13. dubna večer zásah oficiálně ukončila prefektka departmentu Loire-Atlantique Nicole Kleinová. Zároveň však dodala, že policejní hlídky budou přítomny minimálně další měsíc, aby zabránily případné opětovné výstavbě farem a dalšímu přílivu sympatizantů zvenčí.
Doslova z druhé strany barikád však zaznívají zcela odlišné informace. Policejní operace podle nich pokračuje ve stejné intenzitě, jako tomu bylo do jejího formálně ohlášeného ukončení. Každý další den začíná ranní sprchou granátů a slzného plynu a počet zraněných neustále roste. Po desetidenních policejních útocích jich na straně protestujících bylo zhruba dvě stě, přičemž někteří skončili s vážnými zraněními v nemocnici. I kvůli zkušenostem z roku 2012 však o nich kolektiv aktivistů odmítá zveřejňovat konkrétní informace, aby je policie nemohla vyhledávat v nemocnicích a zatýkat je. Vztek aktivistů i místních zemědělců dosáhl vrcholu, když byla zbourána ovčí farma 100 jmen, která jednoznačně patřila do umírněnějšího křídla kolektivu a dlouhé roky se snažila o komunikaci s oficiálními orgány za účelem legalizace svého hospodářství. Jeden z jejích obyvatel se k situaci vyjádřil následovně: „Je tomu pět let, co se snažíme o legalizaci naší situace, od vyhlášení odstoupení od projektu jsme přitom byli v kontaktu s prefekturou. Navrhovali jsme jim vytvoření společné zemědělské kooperativy, oni však trvají na individuální deklaraci jednotlivých projektů. Byli jsme v procesu jednání, ale k dnešnímu dni jsme nedostali z jejich strany žádnou odpověď. A najednou nás přijdou vyklidit a všechno zbourají? A ještě se přitom ohánějí potřebou znovunastolení práva. Ale jakého práva? Neměli jsme ani možnost vidět povolení k vyklizení.“ Právě tato zkušenost ukazuje, že stát nijak nerozlišuje mezi „ilegálními squaty“, které se zavázal odstranit, a deklarovanými zemědělskými projekty, jež se snaží o legální cestu. Vypadá to, že vláda potřebuje ospravedlnit své rozhodnutí odstoupit od projektu výstavby letiště, upevnit si své postavení před zraky jeho kritiků a demonstrovat sílu a moc pod záminkou stále dokola zdůrazňované potřeby znovunastolení práva a pořádku v oblasti, v níž údajně vládne bezpráví.
Slib z roku 2016
V neděli 15. dubna se odehrála masivní mobilizace všech spřízněných odpůrců policejní operace. Internetem obíhalo mobilizační video z října 2016, kdy se uskutečnila demonstrace na podporu ZAD za účasti šedesáti tisíc lidí. Tehdy zazněl příslib, že v případě vyklízení budou všichni zúčastnění připraveni za věc bojovat. A ten čas právě nastal.
Při návštěvě místa, které vzdoruje útoku na svou dosavadní autonomii, člověka překvapí, jak dobře je i v tak komplikovaných podmínkách tamní kolektiv zorganizován. Na webu, který funguje v několika jazycích (zad.nadir.org), je neustále k poslechu stream radia Klaxxon, jež pirátsky vysílá na vlnách svého úhlavního nepřítele, nadnárodního koncernu Vinci, který vlastní přilehlou dálnici a byl rovněž pověřen výstavbou onoho (ne)slavného letiště. Z rádia se každých pět minut hlásí aktuální pozice policejních jednotek, neustále se měnící přístupové cesty na okupované území či jiné novinky k tématu, například počet zadržených a zraněných osob. Současně bylo v přilehlém Nantes zřízeno místo, odkud do oblasti putují zásoby léků, jídla, nářadí, oblečení, zkrátka to nejnutnější ze seznamu, který je na stránkách denně aktualizován. K dispozici je podrobná mapa území, doporučení nejnutnější osobní výbavy a přesný popis místa, kde se máte hlásit po vstupu do oblasti.
V inkriminovanou neděli se rozšířila informace, že policie vynakládá opravdu nadměrné úsilí, aby zabránila konání plánovaného solidárního srazu. Vzduchem létají granáty a všude je cítit slzný plyn, většina přístupových cest je zablokována. Přestože součástí nedělní demonstrace je poklidný piknik, jehož se účastní také rodiny s dětmi a senioři, policie rozhodně nešetří donucovacími prostředky. Na místě jsou dobře vybavení členové zdravotnického týmu, kteří hbitě ošetřují všechny zasažené. I přes vynaložené policejní úsilí se nakonec podaří několika tisícům sympatizantů ZAD dostat na místo a splnit tak svůj slib z roku 2016.
A co bude dál? Prefektura vyhlásila ultimátum s deadlinem 23. dubna, do něhož musí všichni, kteří chtějí v oblasti zůstat, prostřednictvím formuláře nahlásit individuální projekt (ať už v oblasti zemědělské, kulturní, sociální či jiné). Kolektiv se však individualizaci projektů brání. Prefektura se podle zadistů snaží kolektiv roztříštit a tím ho oslabit, navíc na podání formuláře není v kontextu probíhajících událostí dostatek času. Cíl zůstává tedy stále stejný: prosadit vznik sdružené kooperativy, která by zahrnovala různorodé typy projektů.
Zatím to nevypadá, že by se některá ze stran konfliktu chystala ustoupit. Policejní přítomnost, která má denní rozpočet čtyři sta tisíc eur, je ale možná až příliš drahá záležitost, zvláště když si uvědomíme, že bezpečnostní složky na místě (na rozdíl od protistrany) nemohou zůstat věčně.
Autorka žije ve Francii, vystudovala sociální a kulturní ekologii.