Malvern 2021, 90 s.
Malíř a autor několika desítek vlastnoručně ilustrovaných knih pro děti Alois Mikulka vydal ve svých osmaosmdesáti letech sbírku básní To jsou věci!. Lépe řečeno, z pětice starších Mikulkových ineditních sbírek, jejichž názvy jsou výmluvné – Cirkus Mondo, Jarmark všehochuti, Záznamy z aukcí chimér, Čekání na ateliér a Inventura, básně vybral a uspořádal básník, jemuž Mikulkova poetika nemůže být lhostejná – Ivan Wernisch. Na rozdíl od Jiřího Janatky, kterému Wernisch prokázal obdobnou editorskou službu v loňské sbírce V předpokoji pouště (předchozí Janatkovu sbírku Zrádná nostalgie sodovkáren doprovodil nadšenou glosou), je Mikulka básníkem naivnějším, intuitivnějším, na první pohled jaksi pohádkovým, freneticky pitvořivým, jakkoli neběží jen o „veselé vyprávění pro děti“. Svět jeho básní, na hony vzdálený našemu světu teď a tady, je prostorem setrvalého údivu, jemuž se ve verších poddává téměř kdokoli a cokoli. Mikulka pravidelně otáčí kolovrátkem své obraznosti, zaříkává, hrká rýmy. Hned v prvním verši se beze všeho ptá: „Z čeho je strach v podmelouní?“ Všecka ta přízračnost působí nanejvýš přirozeně právě jen proto, že ji Mikulkovy verše ukazují jako možnou, že se tu zdá dít odpradávna. Takový dojem nepochybně umocňují autorovy ilustrace, které známe z Ohníčků a Mateřídoušek. Básně totiž v poměru jedna ku jedné doprovázejí autorovy kresby šklebících se figurek, posupně bradatých, okatých tváří s vyceněnými zuby.