„Musíme počkat, až bude po prezidentských volbách, pak se lidi ve Francii začnou zajímat o situaci na Ukrajině,“ vysvětloval mi všeobecný nezájem Pařížan Gael na Place de la République, kam přišel ukázat svou nevoli s laxním postojem Francie proti válce a ruské agresi. Bylo to v březnu, kdy byly demonstrace v Paříži pravidelně každou sobotu. Modro-žlutých vlajek v ulicích ale postupně ubývalo, až téměř vymizely úplně. Teď je po prvním i druhém kole voleb, Francie má staronového prezidenta Macrona a o Ukrajině mezi lidmi nepadne ani slovo. Místo prezidentských voleb se mluví o těch do Národního shromáždění, které zemi čekají v polovině června. Prvomájové průvody a statisíce lidí v ulicích francouzských měst ukázaly sílu levicových hnutí i stran. A jejich solidaritu. I když ne s Ukrajinou – na pořadu dne jsou opět pouze domácí témata, jako je penzijní reforma a minimální mzda. Levicoví voliči demonstrovali, že jejich „třetí kolo“ teprve přijde a o moc se ve Francii bude muset (středo)pravicový Emmanuel Macron dělit s nimi. Jean-Luc Mélenchon začal vyjednávat koalici – zatím si plácli se Zelenými. Vedení socialistů by do toho šlo taky, byť třeba bývalý prezident François Hollande je proti. A co válka v Evropě? Počkat si musíme opět po volbách. Tak schválně.