Katastrofické lesní požáry v okolí Hřenska připomněly, že klimatický kolaps naplno probíhá i v Česku. Došlo to i mainstreamovým médiím. Ve srovnání se situací, jaká byla před několika lety, by se mohlo zdát, že mediální pokrytí požárů bylo z hlediska klimatické osvěty přímo ukázkové. Ke slovu se dostali klimatologové a další relevantní experti, výkyvy počasí byly spojovány s klimatickou změnou, nechyběla globální srovnání a statistiky. Při podrobnějším zkoumání se ale ukazuje, že je to stále málo.
Konstatování, že lesní požáry jsou zesilovány extrémními výkyvy počasí, kterých bude v důsledku klimatické změny přibývat, je sice pravdivé, ale říká jen část věci. Tento typ zdánlivě zodpovědné medializace totiž nijak neruší pasivitu publika a nevybízí k akci. Klimatickou změnu líčí jako neodvratný fakt a nehledá spojnice mezi problémy a jejich příčinami, viníky a nutnými řešeními.
Příčiny tohoto stavu jsou dvojí. Jistě zde hrají roli ideologické předsudky, hodnoty a editoriální praxe v mainstreamových redakcích, ale zapomínat nelze ani na mentální blok, který novinářům i velké části veřejnosti brání připustit si tragickou realitu klimatického kolapsu v plné šíři. Pokud pomineme média vlastněná uhlobarony a výkřiky z tábora skalních popíračů, hlavní ideologickou brzdou je smířlivý liberalismus, typický pro velkou část českého novinářského mainstreamu: víra, že experti najdou správné řešení, pokrok je nezadržitelný a není potřeba vyvolávat konflikt, protože žijeme v nejlepším z možných světů. Expertní fakta o tom, jak spolu s emisemi stoupají i teploty, jsou v této perspektivě v pořádku, ale pokud je spojíme s nutnými systémovými řešeními, zavání to pejorativně chápaným „aktivismem“.
V případě pandemie covidu řada novinářů po počátečním klopýtání pochopila, že nejde jen o zdravotnický, ale především o politický problém. U klimatické změny tento posun zatím plně nenastal. Ve výsledku to vytváří dvě oddělené úrovně reality, které média nejsou s to propojit. „Velká“ klimatická změna symbolizovaná tajícími ledovci se děje kdesi daleko ve světě a její mlhavé řešení je otázkou vědců a mezinárodních organizací, kdežto místní požáry jsou jen dílčí problém a vyřešíme ho sázením jiných stromků a nákupem hasicích letadel. Skutečnost, že spolu tyto dvě roviny neoddělitelně souvisí, že někde mezi nimi leží dálnice ucpané auty a Křetínského či Tykačovy elektrárny a že vědci sami těžko něco zmůžou, je téměř neviditelná.
Je v pořádku, že se k vedrům a požárům v médiích vyjadřují meteorologové a přírodovědci. Jenže dokud nedostanou stejný prostor politici, klimatičtí aktivisté a další složky občanské společnosti, bude veřejnost propadat klamnému dojmu, že klimatická změna je zkrátka smutná životní realita, a pokud má nějaké řešení, pak je ukryto kdesi v laboratořích a statistikách, a nikoliv v parlamentech, na ulicích a v soudních síních.