Rallye Dakar skončila. Konečně, mohli by si oddechnout milovníci čistého vzduchu či smysluplného sportování. Jenže pouze další ročník, nikoli celá ta motoristická selanka, která si už snad ani nehraje na to, že by ji někdo potřeboval. Doby, kdy se africkým sahelem proháněl Monsieur Dakar, jak se přezdívalo českému závodníkovi a šestinásobnému vítězi rallye Karlu Lopraisovi, jsou už dávno zaváté pískem. Nápad zakladatele závodu pozvednout životní úroveň v chudých zemích, jimiž závodníci projíždějí, se brzy změnil v postkoloniální dovádění bílých mužů za volantem. Po vzpouře afrických obyvatel, kterým se zapůjčení „území nikoho“ motorizovaným pindíkům brzy začalo zajídat, se tento cirkus přesunul do Jižní Ameriky, kde likvidoval tamní ekosystémy i archeologická naleziště. Závod nakonec koupila Saúdská Arábie, která nejen ve světě sportu snese všechny hrůzy. Pokud zkrátka tyto motoristické „vzpomínky na Afriku“ nepomůže ukončit ani atentát na začátku závodu, ani environmentální či lidskoprávní svědomí, pak už asi nic.