Rozmach automobilového průmyslu v devadesátých letech přinesl lidem na vesnicích více svobody, zejména pokud jde o nakupování. Už nebyli omezeni krátkou otevírací dobou místního obchůdku ani jeho skromnou nabídkou a nemuseli se spoléhat na občasný příjezd pojízdné prodejny. Otevřela se možnost zajet si nakoupit do městských nákupních center, a to takřka v kteroukoli denní dobu. Tato vymoženost ovšem vedla k tomu, že malé prodejny začaly upadat a postupně zavírat. Po více než třiceti letech se mnohé vesnice podobají příměstským satelitům, jejichž obyvatelé jsou na automobilové dopravě již zcela závislí. S levnější nabídkou obchodních center zasáhla vesnice i další morová rána: obyvatelé začali ve velkém nakupovat lahváče nebo víno na doma, aby mohli popíjet v odlescích nových televizních obrazovek, což zase přispělo k zanikání vesnických hospod. Ze služeb, které dřív vesnice lidem poskytovaly, tak často zůstal jen kostel. A tak když dnes člověk prochází tuzemským venkovem, připadá si, jako by putoval zpustošenou zemí – a je víceméně jedno, kudy ho jeho kroky vedou. Sám jsem letos v létě zjistil, že ani v bájné kolébce českého národa, kolem hory Říp, nemá poutník příliš možností, kde se občerstvit. Přesto i tady vysvitla naděje. Jejími nositeli jsou relativně noví příchozí do země zaslíbené – Vietnamci. Většinou jsou to právě oni, kdo udržuje v chodu těch posledních pár obchůdků, ale také hospod, které na vesnicích přežívají. Například v jednom z výchozích bodů pro pouť na Říp, vesničce Ctiněves, sice najdete příjemný minipivovar, původní obchod je ale zrušený a vypadá to, že jen tak neotevře. O kousek dál naštěstí najdete klasickou vietnamskou večerku, kde se můžete na další cestu vybavit jídlem i nápoji. A dokonce vám tu v letním parnu za dvě koruny strčí zakoupenou láhev s vodou na chvíli do mrazáku! Češi na jejich k prasknutí narvané košíky v hypermarketech sice často nadávají, pravda však je, že především díky vietnamským obchodníkům na české vesnici stále ještě zůstávají ostrůvky služeb, na něž dosáhnou i ti, kteří z různých důvodů nemají auto. Za to bychom jim měli být vděční.