Poslední svazek sebraných spisů básníka Zbyňka Havlíčka sdružuje autorovy zápisky, dopisy a záznamy snů. Kniha je pozoruhodným svědectvím o tvůrci, který se nenechal pozřít dobou a svůj život využil k hledání vlastního sebeurčení a rozvoji tvořivých schopností.
Knihu se záhadným názvem τ (tau), završující sebrané spisy surrealistického básníka a psychologa Zbyňka Havlíčka, lze pokládat za svého druhu paralipomena, jež poslouží především čtenářům, kteří už Havlíčkovo dílo znají z předchozích počinů Otevřít po mé smrti (1994), Skutečnost snu nebo Dopisy Evě (obě 2003). Svazek přináší různé zajímavé, ale také nahodilé dodatky k předchozím publikacím, nicméně těžiště knihy spočívá v záznamech snů, deníkových zápiscích a v obsáhlé korespondenci s osobnostmi surrealistického okruhu, kolegy, pacienty, blízkými lidmi i představiteli kulturního života.
Projekt surrealismus
Největší část knihy zabírají záznamy snů a deníkové zápisky. Mnohdy se tyto dvě položky slévají a mísí do sebe, takže nelze zcela odlišit, kde začíná sen a kde už pokračuje zápis běžných denních událostí: „Diskutovali jsme o Hiršalových neoplazmatech; nakonec jsme si dali schůzku v malé hospůdce. Když Vratislav odešel, zůstal jsem chvíli, seděl na …
