Prozaický debut hudebníka Eliho Beneše přináší příběh židovského mladíka v poválečné Praze. Obsáhlý a poctivě vyzdrojovaný příběh, který mimo jiné odráží poválečný antisemitismus i nástup komunismu, má silné téma, ale jeho ztvárnění poněkud pokulhává.
Málokterému románovému debutu se přihodí, aby vyšel v tak povedené grafické úpravě a aby o něm přední český odborník na literaturu s tématem holokaustu Jiří Holý prohlásil, že lepší knihu s tímto námětem za posledních deset let nečetl. Někdejšímu absolventovi bohemistiky, anglistiky, žurnalistiky a mediálních studií a současnému skladateli elektronické hudby Elimu Benešovi (nar. 1976) se podařilo obojí. Nadšení z románu zaznívá zatím například ze strany judaistů nebo židovské obce. Próze nelze upřít jednoznačné umělecké kvality, obsahuje však i prvky, které se jeví problematicky.
Antisemitismus špatného svědomí
Vypravěčem příběhu je židovský mladík Petr Stein, který se v osmnácti letech vrací po válce do Prahy a zjišťuje, že jako jediný člen své rodiny přežil šoa. Jak bývá v syžetech próz zobrazujících trauma přeživšího Žida vcelku běžné, Petr naráží na téměř absolutní nepochopení a podezíravost, ne-li přímo výsměch. Marně se dobývá do bytu svých rodičů, který …
