Od existenciální revoluce k invazi do Iráku
FF UP 2022, 159 s.
Literární vědec a slavista Petr Steiner, který působí na Pennsylvánské univerzitě ve Filadelfii, se odborně věnuje hlavně ruskému formalismu a pražskému strukturalismu, ale je známý rovněž jako jedovatý komentátor politického dění. V této roli vystupuje i ve dvou textech věnovaných Václavu Havlovi (oba vyšly česky již dříve), které vydala Filozofická fakulta Univerzity Palackého u příležitosti autorovy návštěvy v Olomouci. Jak text Neopěvovaný hrdina sametové revoluce: Zelinář Václava Havla, tak Václav Havel a invaze do Iráku (se stálým zřetelem k sovětské okupaci Československa) se sice věnují Havlovu politickému odkazu, každý se ale pohybuje na jiné úrovni kritičnosti. První lze považovat za mírně ironickou analýzu Havlovy pozice coby autora „revolučního manifestu“ Moc bezmocných, jenž musel už z důvodů daných žánrem přehlížet, jak odlišná byla sociální realita empirického normalizačního zelináře od té, kterou mu ve svém slavném eseji přiřkl. Druhý text už je velmi ostře formulovanou a nesmlouvanou kritikou Havlova podpisu Dopisu osmi, jímž osm státníků „nové Evropy“ volalo po americké invazi do Iráku. Steiner dokonce provokativně črtá paralelu se zvacím dopisem, jejž podle legendy předal Vasil Biľak Leonidu Brežněvovi na toaletě a který měl legitimovat sovětskou „bratrskou pomoc“ v srpnu 1968. Byť taková analogie věcně kulhá, vzhledem k tomu, jakou devastaci americká válka v celém regionu způsobila, nelze minimálně v oprávněnosti rozhořčení se Steinerem nesouhlasit.