Funkcionalistickou architekturu založenou na propojení krásy a účelu provází nostalgický obdiv k luxusnímu životu meziválečné smetánky. Po pražské Winternitzově vile si režisér Lukáš Brychta ke své divadelní imerzi vybral někdejší rezidenci čelákovického továrníka Josefa Volmana.
Vila Volman, jež měla svou lokalizací na vršku kopce připomínat zaoceánský parník, obklopený zelení po vzoru Le Corbusierova konceptu bydlení v parku, má za sebou jako většina meziválečné architektury a jejích původních majitelů pohnutou minulost. Po druhé světové válce sloužila jako školka pro děti zaměstnanců podniku TOS Čelákovice a po restitucích v devadesátých letech 20. století zůstala prázdná a napospas vandalům. Před nedávnem prošla stavba, kterou její barevnost a konkrétní architektonické řešení interiérů řadí do proudu pocitového funkcionalismu, nákladnou rekonstrukcí. A dnes vedle prohlídek nabízí i zážitkové pobyty – zájemci se mohou na pár dní v roce ubytovat v apartmánu slečny Ludi (pojmenovaném po Volmanově adoptované dceři Ludmile) či zažít „spaní pod hvězdami“ (v duchu aktuálního trendu zvaného glamping neboli luxusní kempování); obojí z pohledu běžných výdělků určeno pro „horních deset tisíc“.
(Zne)užití genia loci
Během …
