Dvacátého čtvrtého září uplynulo sto let od narození Ladislava Fukse. Památník národního písemnictví a Muzeum literatury uspořádaly při této příležitosti výstavu v pražském Letohrádku Hvězda. Instalace zdůrazňuje panoptikálnost a ambivalenci autorova díla i života, dojem však kazí nadbytečné popisné texty.
„Celek se pozná až nakonec,“ zní jedno z mott posledního dokončeného Fuksova románu Vévodkyně a kuchařka (1983). Po něm následuje ještě kuchařčino: „Předkládal se i pečený hroznýš na šalvěji a paštika z ježčího masa.“ Do určité míry tato fuksovská motta vystihují i charakter připomínky, kterou pod názvem Protisvěty Ladislava Fukse u příležitosti výročí autorova narození přichystaly Památník národní písemnictví a Muzeum literatury. Servírují nám bohaté kulinářské hody: „scénicky komponovanou“ výstavu plnou audiovizuálních i taktilních instalací v cípech přirozeně labyrintického prostoru letohrádku a také katalog s bohatým obrazovým materiálem, ale přes neustále zdůrazňovanou panoptikálnost, mnohoznačnost či fluidnost Fuksova života i díla se všechny pomyslné úběžnice sbíhají v jistotě, že jakkoli se jednotlivé může jevit bizarní a neuchopitelné, v celku lze dát nečitelnému a nezřetelnému smysl a význam.
Život jako boj
Ostatně, …
