O přechodu na bezemisní energetiku se aktuálně rozhoduje jak na evropské úrovni, tak v rámci jednotlivých států. Evropská unie je zatím v zavádění nástrojů spravedlivé energetické transformace poměrně úspěšná. To ovšem neznamená, že podobně důsledné jsou i jednotlivé evropské země. Příkladem je bohužel i Česko.
V současnosti se v České republice rozhoduje o politikách, které na dalších třicet let ovlivní naši schopnost vyrovnat se se změnou klimatu a minimalizovat její dopady i to, zda na ni doplatí ti nejchudší. Aktuálně se tvoří pravidla pro komunitní energetiku založenou na obnovitelných zdrojích energie a zároveň se rozděluje obrovský balík peněz na opatření proti změně klimatu. Přitom hrozí, že brzy přijdeme o největší páku, kterou jsme při prosazování klimatických opatření měli – podporu z Evropské unie. Už za pár měsíců nás totiž čekají volby do Evropského parlamentu a výzkumy předpovídají nárůst vlivu klimaskeptických stran.
Peníze jsou
Politiky Evropské unie v oblasti transformace na bezemisní ekonomiku jsou v porovnání s těmi, jaké přijímají jednotlivé členské státy nad rámec evropské legislativy, velmi pokročilé. Od zvolení Ursuly von der Leyen v roce 2019 do funkce předsedkyně Evropské komise jsme svědky rapidních změn. Byla formulována pravidla pro firmy, které nyní musí podávat zprávu o udržitelnosti v oblasti environmentální, sociální i v rámci správy a řízení, byly vyhrazeny finance pro přechod na obnovitelné zdroje skrze Fond spravedlivé transformace a podpořeny možnosti sdílení obnovitelné energie mezi jednotlivci v podobě komunitní energetiky.
Evropská opatření směřující ke spravedlivé transformaci vycházejí z rámcového dokumentu Zelená dohoda pro Evropu. Jejím cílem bylo reagovat na změnu klimatu tím, že se EU transformuje ve spravedlivou společnost s konkurenceschopnou ekonomikou, jež v roce 2050 nebude produkovat žádné skleníkové plyny. Dokument zdůrazňuje, že transformace musí být „spravedlivá a inkluzivní“, a nezapomíná ani na riziko energetické chudoby. Dohoda zároveň aktualizovala opatření, která na problém změny klimatu už dříve reagovala. Jedná se i o takzvaný Emmissions Trading System (známý pod zkratkou ETS systém) neboli obchodování s emisními povolenkami: vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry se zdražuje v důsledku vydávání omezeného množství povolenek, a tak se na „volném trhu“ začne postupně vyplácet nákup bezemisní elektřiny. Zároveň ETS generuje významné prostředky, které je možné využít na zmírňování klimatické změny.
V situaci, kdy existuje poptávka po obnovitelných zdrojích energie, je nutné zajistit, aby byla odstraněna omezení, jež jejich využití v jednotlivých státech blokují – od administrativní náročnosti vyřízení povolení přes zákaz stavby (například Ústecký kraj v Zásadách územního rozvoje stanovil takové podmínky, jež prakticky vylučují stavbu větrných elektráren) až po nemožnost sdílet vyrobenou elektřinu se sousedy. Podobné překážky ovšem musí státy na základě unijních předpisů odstranit a mnohým zemím hrozí pokuty za prodlení, což platí i pro Česko, které má v oblasti komunitní energetiky nedostatečnou legislativu.
Potřebné finanční prostředky zajišťuje například Fond spravedlivé transformace, dostupný všem členským státům a jejich krajům, jež se rozhodnou ukončit spalování fosilních zdrojů energie na svém území do roku 2030. Díky financím v celkové výši 19,3 miliardy eur mohou státy investovat do rozvoje regionů, které jsou „závislé na fosilních palivech a uhlíkově náročných procesech“. V Česku se jedná o Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Transformace ovšem poněkud drhne.
Komunitní energetika
Asi málokoho překvapí, že Česká republika v oblasti klimatických politik zrovna neurčuje tempo. Například u výše zmíněného Fondu pro spravedlivou transformaci panují velké obavy, zda čerpané prostředky skutečně budou přispívat ke zmírňování sociálně negativních dopadů transformace. Platforma Re-set, která se tomuto problému věnuje podrobněji, upozorňuje, že proces čerpání peněz není transparentní. Hrozí dokonce, že budou čerpány firmami, které ke klimatické změně samy přispívají, místo aby pomohly obcím a malým či středním podnikům k přechodu na obnovitelné zdroje a přitom podpořily sociální spravedlnost těchto změn.
Další oblastí je komunitní energetika, o jejíž podobě se právě rozhoduje ve sněmovně. Jedná se o zásadní předpoklad využití obnovitelných zdrojů energie a zároveň významný nástroj demokratizace energetického systému. Jako takový je ovšem trnem v oku všem, kdo vydělávají na současné energetice, založené na spalování fosilních paliv. Unie přitom požadovala po všech členských státech, aby potřebná opatření zavedly do 30. června 2021, jinak jim hrozí velké finanční pokuty. A tento požadavek stále trvá. Jak to tedy zatím vypadá?
Aktuálně se projednává novela energetického zákona, tzv. Lex OZE II. Může se přitom stát, že komunitní energetika bude sice v nějaké formě možná, ale za takových podmínek sdílení, aby se nevyplatila. Už dnes je například jasné, že nebude přijat rakouský model, který dává energetickým komunitám výrazné slevy na distribuční poplatky. Nejasné zůstávají přepočty elektřiny mezi jednotlivými členy komunity. Členů a členek může být v jedné komunitě podle české úpravy pouze tisíc. Přepočty je ovšem možné nastavit jednoduše, ale i tak, abyste museli počítat s faktoriály. A pokud bude počítání elektřiny příliš složité, bytové domy ani obce nebudou mít zájem zakládat energetická společenství a nebudou motivovány vytvořit si soběstačnou energetickou síť pro případy energetických krizí, jako byla ta v loňském roce. Přitom komunitní energetika je nejlepším nástrojem, jak zajistit dostupnou elektřinu i sociálně ohroženým lidem. Navíc může velmi posílit energetickou soběstačnost celé země.
Právě teď
A pak tu jsou odůvodněné obavy spojené se zisky systému obchodování s emisními povolenkami. Ty se přidělují a draží a výsledný zisk si členské státy mezi sebou přerozdělují. Česká republika má díky tomu k dispozici obrovský balík peněz, o němž nyní rozhoduje vláda. V ideálním případě by peníze měly jít do Státního fondu životního prostředí na projekty zaměřené na spravedlivou transformaci a snižování dopadů klimatické změny. Například na rozvoj nízkoemisní železniční dopravy a na vytváření modrozelené infrastruktury (zadržování vody v obcích, budování zelených ploch, vysazování stromů, které ochlazují ulice, zelené střechy a stěny). Bohužel se ale zdá, že zmíněné finance půjdou na zalepování děr ve státním rozpočtu. Bez společenské diskuse a naprosto netransparentně.
Právě teď se projednávají rozhodující právní předpisy, které zásadně ovlivní energetickou budoucnost nás všech. V následujících týdnech a měsících se rozhodne, jestli bude v České republice možné výhodně sdílet elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů a zda těžce prosazený systém ETS, postihující vypouštění oxidu uhličitého do atmosféry, bude využit k zmírnění dopadů klimatické změny, nebo jen k udržení státu v chodu. A také se uvidí, zda v rámci Unie budou vznikat další ambiciózní politiky na ochranu před změnou klimatu. Volby do Evropského parlamentu nás totiž čekají již v květnu 2024. Budoucnost se píše právě teď.
Autorka je právnička.
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.