Na Rakovnicku patrně začíná zápas o vodu. Plánované nádrže v Šanově a Senomatech mají zvýšit průtok dvou vysychajících potoků – hlavních toků v oblasti. Spouští se tak realizace ambiciózního plánu v ceně několika miliard, jehož efekt se ovšem projeví až v době, kdy už nemusí stačit.
Titulky oznamující, že na Rakovnicku se opět vozí do obcí voda v cisternách, v posledních letech patří ke koloritu letní sezóny. Týká se to především osad Bedlno a Chotěšov, které spadají pod město Jesenice. Tamní starosta Jan Polák je z toho nešťastný: „Pokaždé, když si půjčíme nádrž od hmotných rezerv, přijedou novináři a začnou natáčet, že tu máme sucho. Jenže ten problém je dlouhodobý – na přivedení vody do obce, kde je dvacet trvale žijících obyvatel, nezískáte žádnou dotační podporu.“ Když spolu chvíli mluvíme, vyjde najevo, že něco je letos přece jen výrazně jinak než dřív: „I já za svého života pamatuji sušší období, ale nikdy jsme nezažili, aby tak rapidně ubyla voda v tocích.“
Dvě nádrže
Že nejde jen o pocit, potvrzuje i hydrolog Ladislav Kašpárek, kterého zastihujeme, jak se sklání nad stojatou vodou Lišanského potoka: „Aktuálně jsou tu naprosto minimální průtoky, a to ve všech potocích.“ Měření, které v oblasti provádí od roku 2011, má být podkladem pro brzkou výstavbu dvou vodních nádrží, jedné na Kolešovickém potoku u Senomat a druhé na Rakovnickém potoku u Šanova. Ty ale samy o sobě Rakovnicku výrazněji nepomohou: „V srpnu v potoce pod Rakovníkem tekl jeden litr za vteřinu, a v Kolešovickém potoce – tam neteče nic.“ Tomáš Valer, starosta Senomat, kde má jedna z nádrží vzniknout, to potvrzuje z vlastního pozorování: „Kolešovický potok, který má do uvažované nádrže přivádět vodu, v letošním roce už dvakrát úplně vyschl, a jestli nezaprší, za pár dní to bude potřetí. Něco takového za těch třicet let, co tu bydlím, nepamatuju.“ Realizace nádrží by měla začít příští rok.
Rakovnicko leží ve srážkovém stínu Krušných hor, a co se týče sucha, je po jižní Moravě dalším nejohroženějším územím v České republice. I ono se bude muset nějak vypořádat se zvýšeným výparem v letní sezóně, jejž přináší klimatická změna. Řešení, které tu vzniká, však především ukazuje na limity v tom, jakým způsobem se ke klimatické krizi v Česku stavíme a nakolik jsme si ochotni připustit, že sebelépe spočítaná technická řešení možná nebudou stačit.
Komplexní řešení
Hydrolog Kašpárek je spoluautorem několika odborných statí, které dokládají, že Česku jako celku zatím klimatická změna větší problémy s hydrologickou bilancí nezpůsobila. Větší výpar způsobený zvyšujícími se teplotami byl dosud kompenzován mírně zvýšenými srážkami – jenže ty jsou distribuovány čím dál nerovnoměrněji. Když už prší, jde častěji o průtrž, mění se sezónní rozložení srážek (rostou zimní a mírně klesají jarní) a navíc záleží na konkrétní oblasti: zatímco v povodí Ohře srážky rostou, právě na Rakovnicku začíná padat vody méně, než se vypaří. Klimatické modely navíc ukazují, že podobné potíže zasáhnou i jiné oblasti Česka. Už Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, který vznikl za Sobotkovy vlády v roce 2017, tak počítal s nutností vodní režim řešit a za následné Babišovy vlády bylo jako prioritní a vzorová oblast pro komplexní řešení problémů souvisejících se suchem vybráno právě Rakovnicko. Původně plán počítal s tím, že by pomohl i místnímu zemědělství, tato představa ale s postupující klimatickou změnou prozatím vzala za své.
Hydrolog Kašpárek je také iniciátorem řešení, které navazuje na nádrže u Šanova a Senomat: projektu nádrže v obci Kryry, kam by měl ústit přivaděč vody z Nechranické přehrady, od Rakovníka vzdálené vzdušnou čarou přes třicet kilometrů – už teď je totiž jisté, že bez vody z Ohře nebude vznikající nádrže čím naplnit, a Kryry mají být jakýmsi mezistupněm. Jen nádrže u Šanova a Senomat přitom mají stát téměř půl miliardy korun, a to se jedná pouze o zvýšení stavu vody v jednom středočeském potoce, nejspíš bez většího efektu pro obyvatele oblasti. Cena Kryr je pak odhadována na 1,7 miliardy, celkem má projekt být za 3,4 miliardy korun.
Řešit sucho, které se na Rakovnicku s lety určitě bude zvyšovat, je jednou z priorit současnosti. Naopak otázka, která se zatím spíš odsouvá, zní, zda plánované nádrže a přehrady problém skutečně řeší, anebo ho jen odsouvají – ať už do budoucnosti, nebo do jiné lokality. Kryry mají být uvedeny do provozu v roce 2041 a nad rekordními teplotami roku 2023 přitom vědci upozorňují, že jsme se ocitli prakticky na hranici kritického oteplení o 1,5 stupně. Bude za dvacet let dostačovat přivaděč z Nechranic?
Mokřady, nebo přehrady?
Tomáš Steinberger, rakovnický koordinátor projektu Živá krajina, který se zabývá realizací přírodě blízkých opatření pro zádrž vody, se na opatření na Rakovnicku dívá skepticky: „Mám pocit, jako by motivací k navýšení průtoku v Rakovnickém potoce bylo hlavně to, aby nebylo tak vidět, když průmysl, zemědělci nebo obce něco vypustí do toku. I původním důvodem pro plán nádrží bylo zavlažování pro zemědělskou výrobu. Uvítal bych, kdyby celé řešení bylo spravedlivější a bralo v potaz především dlouhodobé zájmy místních obyvatel a krajiny jako celku. Přírodě blízká opatření sice mají být součástí plánu na vybudování nádrží, v prioritě jsou ale až na úplně posledním místě a mám obavu, aby na ně vůbec došlo. Čistě technický přístup problém s vodou nevyřeší – jen ho odsouvá jinam. Je potřeba vyřešit příčiny, ne následky, a těmi příčinami jsou především stav krajiny a náš přístup k ní.“ Kašpárek však oponuje: „Mokřady vodu v krajině nezachrání. S vodou v krajině lze dělat jen to, že se v krajině rozumně hospodaří, nepěstují se širokořádkové plodiny jako kukuřice, tam, kde nemají, a nenechává se pole bez vegetačního pokryvu. Od zavedení intenzivního zemědělství založeného na chemických hnojivech se zásadně zmenšila vodozádržná kapacita půdy – z někdejších sedmdesáti milimetrů vody dnes zbyla možná půlka. A to je v ploše České republiky obrovské množství vody.“
Starosta Valer se o vymezení protierozních pásů a biokoridorů zasadil při pozemkových úpravách a postupně je realizuje, je však skeptický k tomu, zda to oceňují lidé, kteří žijí čím dál více městským stylem života a sucho tolik nevnímají: „Soukromý vlastník na taková opatření nepřistoupí, protože za orané pole má nájem, za remízek nic. A nemyslím si, že na sebe obec může vzít závazek nápravy krajiny v celé ploše. Kdybych se teď šel na ulici zeptat lidí, co si o tom myslí, nejspíš bych se dozvěděl, že aktuální stav nepovažují za problematický.“
Ze situace na Rakovnicku je zřejmé, že nelze vsadit na jedno jednoznačné řešení – přehrazení řek sice možná pomůže konkrétnímu potoku, pokud ale nezměníme svůj vztah k obhospodařování krajiny a vůbec zacházení s půdou, případně názor na to, odkud a na co lze odebírat vodu, stačit to nebude. Jediné, co by mohlo tváří v tvář problému, kterému aktuálně čelí celé lidstvo, zabrat, je uvažovat komplexně a použít všechny dostupné prostředky – tedy i ty, které nemají okamžitý, měřitelný efekt. Anebo nás zjišťování jejich efektu zatím jen nezajímalo?
Text vznikl za podpory Nadace Rosy Luxemburgové.