Režisér Matěj Chlupáček a scenárista Miro Šifra se pokusili překonat provinčnost tuzemského detektivního dramatu. Jejich retro kriminálka Úsvit neukazuje zakonzervovanou minulost, ale hledá v historické látce aktuální témata, jako jsou emancipace či intersexualita.
Nový český snímek Úsvit (2023) se od svého uvedení v Karlových Varech setkává s veskrze vlídnou kritickou odezvou, což je vzhledem k tomu, že jde o dobový film s kriminálními motivy, dost překvapivé. Vysvětlení je prosté: nejde o spotřební regionální detektivku, nýbrž o ambiciózní, po mezinárodním publiku pokukující drama. Děj je zasazen do východoslovenského města Svit v druhé polovině třicátých let minulého století a výstřední zločin tu na vlastní pěst vyšetřuje těhotná manželka ředitele zdejší továrny. Dílo se ale nesoustředí jen na rozplétání ústřední hádanky, rozvíjí i řadu poměrně aktuálních úvah.
Uniknout provinčnosti
Snímek Matěje Chlupáčka dokázal obejít některé tradiční žánrové bolesti. Značně kosmopolitní – mezinárodními tendencemi a rekvizitami načichlá – kriminální fikce u nás vznikala v meziválečném období i v uvolněnějších letech socialistické éry. Pokusy o ni se pochopitelně objevují i po roce 1989. V poúnorovém Československu …
