Každému, kdo trochu pozorněji sledoval polské parlamentní volby, muselo být zřejmé, že se událo cosi mimořádného, co bude mít dopad na další vývoj nejen v Polsku, ale i v celé Evropské unii. Co se vlastně stalo, proč k tomu došlo a jaké budou nejbližší měsíce a roky v zemi našich severních sousedů?
Mnoho polských politiků ze všech stran a hnutí – a s nimi i řada občanů – tvrdilo, že letošní volby budou nejdůležitější od voleb, jež se konaly 4. června 1989 na základě dohod u kulatého stolu mezi komunistickou vládou a opozicí. Předpověď se naplnila. Svědčí o tom nejen vítězství opozičního trojbloku, ale především neuvěřitelná společenská mobilizace, která po letech skepse ukázala vůli občanů podílet se na chodu země.
Rekordní účast
Bezprecedentní 74procentní volební účast (hlasování v roce 1989, které rozhodlo o polských dějinách na několik desetiletí dopředu, se zúčastnilo 62 procent voličů) doprovázely výjevy jako z epochálních dějinných zlomů: mnohahodinové fronty před volebními místnostmi, volební komise, které se musely narychlo dožadovat dalších várek volebních lístků (lístků pro hlasování v souběžném referendu, kterým chtěla strana Právo a spravedlnost [PiS] demonstrovat svoji moc a sílu, byl pro malý zájem naopak nadbytek), atmosféra …
