V netradičním hororu Rezavé panny, který získal Cenu Brama Stokera, popisuje americká spisovatelka Gwendolyn Kiste osudy dospívajících dívek, z nichž se stanou přízračná stvoření, jimž rezivějí kosti. Ačkoliv to román příliš nevysvětluje, může za to sociální prostředí industriální čtvrti, které požírá své obyvatele.
Malé nakladatelství Medusa, za kterým stojí překladatel Roman Tilcer, se soustředí na překlady anglo-amerických hororů z posledních let, jejichž autorkami jsou ženy. Záměr vydávat výhradně „ženský“ horor, ať už to znamená cokoli, však nedeklaruje. Ostatně trojice dosavadních knih Medusy má značný tematický i stylový rozptyl: Tráva (2016, česky 2021) od Anyi Martin je psychedelický horor o domácím násilí, Ta, co jde první (2015, česky 2022) od Livie Llewellyn zase temná apokalyptická weird fiction vycházející z Lovecrafta. Novinka Rezavé panny (The Rust Maidens, 2018) od Gwendolyn Kiste, jejíž povídku jste si mohli přečíst v loňském draculovském dvojčísle A2 (25–26/2022), by se snad dala označit za sociální horor, i když autorčin první román budí pochybnosti o tom, jestli vůbec do hororového žánru patří.
Prach, pavučiny a dým
Rezavé panny se odehrávají v hornické čtvrti Clevelandu roku 1980. Prostředí v textu hraje klíčovou roli. Bezútěšná …
