V románovém debutu Evropanka se kyjevský rodák Alexej Sevruk snaží prostřednictvím vyprávění své babičky vyrovnat se svou národní identitou. Široce pojatý rodinný příběh, konfrontovaný s velkými dějinami, vybočuje ze schematických zkratek a nutí přemýšlet nad smyslem evropanství.
Dlouholetý šéfredaktor měsíčníku pro světovou literaturu Plav a překladatel z ukrajinštiny Alexej Sevruk (nar. 1983) se skrze práci s cizími uměleckými texty postupně propracoval k vlastní literární tvorbě. Po povídkovém souboru Divadlo tančících loutek (2016), v němž si vyzkoušel různé způsoby i tóniny vyprávění, od melancholických až po absurdní, mu letos vyšel románový debut Evropanka s podtitulem Historky z Polesí. Nakladatelství Argo neváhalo jeho knižní obálku vybavit exklamací Jáchyma Topola, v níž je autor označen za „nejsilnější hlas současné česky psané literatury“, či konstatováním, že „sugestivní a místy velmi tíživý román má potenciál čtenáře strhnout svou divokostí a bezprostředností“.
Pochopit Ukrajinu
Je pravda, že vícevrstevnatý a nelineární příběh, který je stylizován jako ústní vyprávění babičky vnukovi, poskytuje zaujatý pohled na ukrajinské dějiny 20. století z vnitřní perspektivy. V tomto aspektu je příběh „věrohodný“, …
