V prosinci zemřel mnohokrát vězněný italský teoretik insurekcionismu Alfredo M. Bonanno, který byl i v prostředí sociálních hnutí mnohými kritizován za svou militantnost. Jisté je, že idea anarchismu pro něj nebyla věcí mladistvého poblouznění, ale celoživotním bojem, z kterého neslevil ani v pokročilém věku.
V ulicích Katánie, na úpatí Etny, na člověka doléhá zvláštní pocit neodvratnosti, carpe diem, tady a teď. Právě zde se v roce 1937, patnáct let po nástupu Mussoliniho k moci, narodil Alfredo Maria Bonanno. Po maturitě si našel práci jako bankovní úředník (vřelý vztah k bankám si zachoval po celý život), následně vystudoval ekonomii a filosofii (diplomovou práci věnoval vztahu Maxe Stirnera a anarchismu). Pracoval jako manažer v malé firmě, z níž odešel po sporech s vedením, které jej obviňovalo, že je „extremista“ a sympatizuje s dělníky. V šedesátých letech se Bonanno v rámci sicilského literárně-uměleckého uskupení Antigruppo přiblížil k anarchismu. Zatímco v naší době a v našich končinách je nadmíru těžké zůstat anarchistou i po třicítce, Bonanno se jím stává právě v tomto věku. A jak vypadala realita, která ho formovala?
Olověná léta
Na italské levici té doby najdeme Italskou komunistickou stranu (PCI), která zůstávala věrná sovětské linii …
