Splatili jste trauma?

Americká hudebnice, básnířka, aktivistka, pedagožka a komunitní organizátorka Camae Ayewa se na novém albu The Great Bailout, které vydala opět pod jménem Moor Mother, vrací k události z roku 1833, kdy bylo ve Velké Británii vydáno usnesení o zrušení otrokářství. Rozhodnutí tehdy provázelo vyplácení odškodného – ovšem ne zotročeným Afričanům a jejich potomkům, ale 46 tisícům britských otrokářů. Ostrovní království tehdy „poškozeným vlastníkům“ udělilo finanční náhradu ve výši bezmála poloviny státního rozpočtu. Když britské ministerstvo financí v roce 2018 zveřejnilo svůj pravidelný páteční tweet (#FridayFact), ve kterém stálo, že daňoví poplatníci tento dluh spláceli až do roku 2015, a zasloužili se tak o zrušení otroctví, bylo těžké necítit hořkou pachuť. Odškodnění bývalých otrokářů sice bylo ve své době považováno za krok k zajištění sociální stability, ministerstvo ale nezohlednilo fakt, že britští páni, mezi něž patřili i předci britského expremiéra Davida Camerona, dostali do rukou peníze de facto za to, že předtím v rámci Commonwealthu drželi v nesvobodě až osm set tisíc otroků.

Téma morálního dluhu propojuje historii imperialismu a rasové segregace se současným postkoloniálním diskursem – a to je také důvod, proč se k události vrací devátá studiová deska Moor Mother. Album otevírá skladba Guilty. Na ploše deseti minut se rozvíjí epický prolog popisující vylodění otrokářských korábů, zatímco něžná harfa Mary Lattimore provází snové vokály alabamského sochaře a hudebníka Lonnieho Holleyho a hudebnice Raii Was. Vyprávění se pohybuje v nespecifikovaném bezčasí: Holley a Was jako by byli přímými svědky obchodu s otroky, zároveň se ale v pozadí ozývá zastřený hlas Moor Mother, který se táže daňových poplatníků: „Splatili jste trauma?“

Kdo je bez občanství

Stírání hranic mezi minulostí, současností a budoucností představuje metodu, s níž Moor Mother pracuje i v aktivistickém kolektivu Black Quantum Futurism, který založila se svou partnerkou, umělkyní Rasheedah Phillips. Dvojice vychází z afrofuturismu, hledá průsečíky mezi uměním, sci­-fi a aktivistickou praxí a zasazuje se o to, aby černošské komunity získaly zpět moc nad svými narativy. V podobném „výzkumném“ duchu přistupuje Ayewa, která v současnosti působí na Thorntonské hudební škole, i ke své básnické a hudební tvorbě. The Great Bailout se opírá o historický výklad s přesahy do koloniálního kontextu. Příkladem je track All the Money, ve kterém zpívá také britsko­-irácká hudebnice Alya Al Sultani: „1780: katedrála svatého Pavla / 1858: Viktoriino a Albertovo muzeum / 4,6 milionu exponátů z rozmezí pěti tisíc let / Kdo pomohl vybudovat tuhle zemi? / Koho deportují? / Kdo je bez občanství?“

Předešlé nahrávky Moor Mother jako ­Circuit City (2020) nebo posluchačsky asi nejpřístupnější deska Jazz Codes (2022), která vzešla z autorčiny stejnojmenné básnické sbírky, se mnohem výrazněji vztahovaly k americkému kontextu: první z uvedených alb se váže ke krizi bydlení a úpadku komunitního soužití, druhé reflektuje apropriaci hudebních žánrů původně černošských kultur. Zdá se přitom, že zájem Moor Mother o společenskou problematiku sílí spolu s její pozicí v uměleckém světě.

V počátcích byla Ayewa součástí hiphopové, později DIY punkové scény v rodném Marylandu a v severní Filadelfii. Nyní má za sebou četné spolupráce, účinkování na významných festivalech včetně Roskilde nebo Glastonbury, její zvukové instalace se objevily v Guggenheimově muzeu a její freejazzový projekt Irreversible Entanglements se minulý rok navázáním spolupráce s vydavatelstvím Impulse! Records ocitl ve společnosti jazzových velikánů, jako jsou Pharoah Sanders nebo Sun Ra, kteří podnítili její zájem o free jazz (Ayewa navázala spolupráci mimo jiné s avantgardní skupinou The Art Ensemble of Chicago).

Duchové minulosti

Tam, kde by leckdo hledal rostoucí ambice, Ayewa spatřuje příležitost ke zvětšení dosahu své aktivistické činnosti. „Stále se snažím pracovat s novými žánry a oblastmi tvorby, aby se mi podařilo co nejvíce zpřístupnit hodnoty, které chci předávat ostatním,“ prohlásila v rozhovoru pro Pitchfork, v němž mimo jiné vysvětlovala své rozhodnutí svěřit vydání desky Black Encyclopedia of the Air (2021) etablovanému indie labelu Anti­-, který v minulosti spolupracoval například s Tomem Waitsem, Kate Bush, Curtisem Hardingem nebo skupinou Nick Cave and the Bad Seeds. Spolupráce s Anti­- předznamenala obrat k puristické instrumentaci a umírněnějším textům – tedy upuštění od hutné, špinavé estetiky nahrávek vydaných na značce Don Giovanni, zejména punkem nasáklého debutu Fetish Bones (2016).

Na albu The Great Bailout se Moor Mother nicméně obloukem vrátila k improvizovaným texturám, frenetické kompozici, noisovým momentům a fragmentárnímu mluvenému slovu. Track Liverpool Wins, koprodukovaný michiganským experimentálním hudebníkem Aaronem Dillowayem, známým ze skupiny Wolf Eyes (viz A2 č. 17/2013), je toho nejlepším příkladem. V pozadí industriální, glitchové produkce se ozývají bezeslovné vokály multidisciplinárního hudebnictva Kyle Kidd, zatímco se Moor Mother pouští do nekompromisní kritiky Britského impéria. „Jde o období, kdy obchod s otroctvím byl tak rozsáhlý, že Liverpool na nějakou dobu zastínil Londýn,“ uvedla Ayewa v rozhovoru pro londýnské kulturní centrum Barbican, kde svou novou desku představila za doprovodu London Contemporary Orchestra.

Nosným motivem, který spojuje ­specifický britský kontext s afroamerickou kulturou, jsou výrazné postbluesové vokály, ať už v podání Holleyho, nebo Kyle Kidd. V minutovém intermezzu My Soul’s Been Anchored se pak ozvou zastřené samply gospelových zpěvů. Ačkoli bluesová tradice bývá spojována s útlakem a kontextem otrokářství, vychází spíše z doby abolice a reflektuje zkušenost první generace svobodných Afroameričanů. The Great Bailout sice přichází s pochmurnou vizí reality, ve které nároky na sociální reformy zůstávají nevyslyšeny, hlasy „duchů minulosti“, doufajících ve změnu společenského řádu, však představují alespoň nějakou naději, že stojí za to nepolevovat v boji za svá práva.

Nezvratné propletence

Camae Ayewa má vzhledem ke svému původu nejblíž k paměti zotročené afroamerické populace, ve své sociální kritice se nicméně nezdráhá hledat spojitosti mezi historickým rasismem Spojených států, dějinami evropského kolonialismu, včetně jeho působení na Blízkém východě, a mocenskými hierarchiemi v nejširším slova smyslu. „Dostala jsem se do archivů, k informacím o peněžních tocích i k výpovědím černošských umělců a umělkyň z Velké Británie,“ řekla v již zmíněném rozhovoru pro Barbican.

Tematizace okolností britské abolice na The Great Bailout je v kontextu tvorby Moor Mother pouze jedním z mnoha uzlů na první pohled neviditelné sítě vzájemných vztahů. Podle tohoto kontextuálního modelu nemáme zodpovědnost jen sami za sebe, za své nejbližší okolí nebo komunitu, ale jsme propojeni se všemi součinnými lokálními i globálními aktéry. Z tohoto pohledu nedává smysl dělení na „jejich“ a „naše“ problémy. Za téměř dekádu svého hudebního působení Moor Mother načrtla mapu zdánlivě fragmentárního světa, na které tyto „nezvratné propletence“ jasně vystupují.

Autorka je filmová a hudební publicistka.