Ve snahách o genderově inkluzivní jazyk nejde o záměrné „prznění češtiny“ ani o zakazování a nařizování, ale o respekt k druhým – včetně těch, kteří biologicky nebo identitně vybočují z binární opozice muže a ženy. Následující text ukazuje, že takové vyjadřování umožňuje i čeština.
„Kdybych tu stálx v těchto šatech a řeklx vám, že se necítím jako žena, uvěřili byste mi?“
Becka McFadden v inscenaci Black Dress
„nevím co máš v kalhotách / a je mi to u prdele / Miluji tě“
básník Zombák v antologii Toto je môj coming out
„Jazyk slouží nám, ne naopak.“
lingvistka Jana Valdrová v pořadu V tranzu
Tahle slova pronesli různí lidé ve zcela odlišných kontextech a se zcela odlišným záměrem. Vždy se nicméně dotýkají prožitku nebinárních, genderqueer, agender, gender-free a dalších lidí, jejichž genderová identita nespadá do tradičních škatulek muže a ženy, na které je společnost zvyklá lidi dělit. Gender je „společenské pohlaví“ – set rolí, vzorců chování a povinností, ať už právně nebo společensky vymahatelných, který je při narození odvozen od biologického pohlaví. Biologické pohlaví se určuje podle genitálií novorozence, zaznačí se do rodného listu a rozhodne …
