Přeložila Romana Švachová
NLN 2023, 143 s.
Zatímco autofikční próza Karla Oveho Knausgårda Můj boj je v českém překladu dostupná v kompletních šesti dílech od roku 2021, z díla jeho druhé manželky Lindy Boström Knausgård nebylo do češtiny přeloženo nic – tedy až do loňského podzimu, kdy Nakladatelství Lidové noviny vydalo její zatím poslední, také autofikční, prózu Jiskra. Autorka nehodlá opravovat manželem podaný obraz norsko-švédské spisovatelské rodiny. Vypráví vlastní příběh, tedy příběh ženy trpící bipolární poruchou, a poukazuje na praktiky, jež se k léčbě této psychické choroby ve Švédsku využívají – včetně elektrických šoků. Aby byly pro pacienta milosrdnější, je nejprve upevněn na lůžko a uspán. Probouzí se až po proceduře, často s významnou ztrátou vzpomínek, což, jak autorka píše, je zejména pro spisovatelku problém. Sama sice do vzdálenějších vzpomínek zabrousí jen málokdy, jedna však dala knize název. Kdysi dávno totiž vyšla v novinách fotka dívky ze Sovětského svazu oblečené do stejnokroje. Věkem asi spíš pionýrka, ale proč ne jiskřička? V originále se kniha jmenuje Říjnová dívka, nicméně překladatelka Romana Švachová přišla s originálním řešením. Knihu může vzít čtenář do ruky z různých důvodů. Ať už proto, že propadl Knausgårdovu opusu, nebo z empatického zájmu o nemocnou ženu podstupující brutální léčbu, jejíž smysl nejsou lékaři hrdince schopní vysvětlit. Próza má ale i své literární kvality – a snad i umělecká jiskra, která občas v románu zazáří, ospravedlňuje rozhodnutí překladatelky pro český název knihy.