Bohumil Hrabal: Kain

Novela Bohemica 2024, 90 s.

„Existenciální povídka“ Kain z roku 1949, která u příležitosti 110. výročí narození Bohumila Hrabala poprvé vychází v samostatném knižním vydání, obsahuje mnohé z motivů, jež se o šestnáct let později objeví v Ostře sledovaných vlacích. I tady se mladý výpravčí po nezdařeném pokusu o sebevraždu vrací do služby na protektorátní dráze a nakonec umírá. Nechybí ani konduktérka Máša nebo zastřelený voják, který vleže dál mašíruje a volá Mutti, Mutti. Přesto má text podstatně jiné vyznění i atmosféru než předloha slavného filmu. V jádru Kaina totiž leží otázka sebevraždy jako svobodného činu. Odlišná je také autorova raná poetika, v níž ještě není nic z pozdějšího pábitelství: jazyk je někdy až archaizující a hrůza, kterou můžeme vytušit u kořene mnoha Hrabalových děl, tu není obložena tolika zdrobnělinami a laškovností: „Byl jsem kamsi vsáván. Držel jsem se okraje a síla sílila. Nakonec jsem se musel pustiti.“ Z doprovodného textu Tomáše Mazala se dovíme o biografických souvislostech sebevražedné epizody v Bystřici u Benešova, autor ilustrací Václav Špale se zastavuje u Hrabalovy tvůrčí metody. Spisovatel se totiž k příběhu vrátil ještě v Legendě o Kainovi (1968), a vyznění je zas o něco jiné. Občas se o jeho přepisování vlastních textů mluví jako o palimpsestu, vystřihování nebo koláži. Já bych skoro řekl, že si Hrabal počíná, jako by šiboval na seřaďovacím nádraží: vyjede se soupravou na svážný pahrbek, jeden vagon pošle sem, další čtyři tam, k tomu pár cisteren odjinud – a ze známých vozů je najednou úplně jiný vlak.