(1866–1941)

Vy kvítky mazlící se po bahnech,

nemocně modré, protivně nekonečné!

Jste samé uplakané „věčně“

měšťáckých herbářů, – památníků vzdech.

Jméno zmájovělé na ústech,

safírový hled,

veršů marnotratný vzlet,

ni slovo ni dotknutý ret:

toť též má tylová láska prvních let.