Pak, už ve tmě, roháč

lepí, rozlepuje hrušňové listy,

dva další mění patra dubu

v kožená křesla plná drobků.

Lehátková křesla, ta neskutečná,

šermují a plandají v zahradě jak řeči –

ani sedět, ani ležet, všechno špatně,

ale nakonec v tom usneš.

Přeložil –pb