Jakým způsobem umožňuje literatura promlouvat bezvýznamným lidem stojícím stranou dějin, kteří ve skutečném světě mluvit nemohou? Michel Foucault takovéto „zlopověstné“ hlasy vytáhl z hloubi archivů, ale dostatek příkladů bychom našli i u pozapomenutých jmen české literatury.

Prózy Aurelie, Pandora a Dcery ohně francouzského romantika Gérarda de Nervala nedávno vyšly v novém českém překladu. Čím nás ale Nerval se svou pověstí literárního šílence dodnes uchvacuje? Nejsou to jen grandiózní snové obrazy, ale i chvějivé prolínání postav, časových rovin a míst.

O životě anglické spisovatelky Ann Radcliffe kolovaly legendy už za jejího života – například že ji přílišná představivost dovedla k šílenství. Její neobyčejné imaginaci každopádně vděčíme za virtuózní gotické romány plné hrdinek v nesnázích, klaustrofobních sklepení i vznešené krajinomalby.

Od vydání novely Carmilla, v níž irský autor Sheridan Le Fanu přivádí na scénu postavu lesbické upírky, letos uplynulo sto padesát let. Příběh z tajemného zámku ve Štýrsku obratně využívá postupy gotického románu a spojuje v sobě oba jeho klíčové směry – „horror“ a „terror“. …