V autofikčním, osobním textu Ondřeje Macla, doktoranda vyučujícího na pražské Filozofické fakultě, se odrážejí tamní nedávné tragické události: vzpomínky, momenty hrůzy, neuspokojivé prožívání Vánoc, setkání s přeživšími. Čas neléčí.
Spisovatel Ondřej Macl se inspiroval dílem filosofa a komika Felixe Holzmanna a sepsal scénky ze světa, v němž zajíci loví medvědy, Ježíše při poslední večeři opouštějí všichni učedníci a Sókratovi hrozí nejvyšší trest: vyříznutí jazyka.
Jak to asi bude vypadat, až bude mít v roce 2032 básník a spisovatel Ondřej Macl třídní sraz po třiceti letech? Jisté je jediné – naroste mu břicho. Vtipný text o vzpomínání a bilancování oplývá i netušenými existenciálními přesahy: „Možná jsme my všichni stvořeni k něčemu jinému, …