Antonínu Brouskovi

1.

Zadutí,

závan ledového větru.

Radost

proměněná

v netělesný jev.

Tak takhle padá

zimou zkroucený list?

Zčernalá tráva.

Zmizelý

hmyz.

2.

Bod

v řídkém šeru.

Ticho se rozléhá –

hlas

neznámého boha.

A pohled do dvora,

ve kterém trčí

oprýskaná …

Hroucení nosných zdí.

Provalování

stropů.

Z kyklopské obrazovky

zubí se na nás

vlastní obličej –

co nápodoba

pekla.

Dnes už spíš mlčením

mluví ke mně ten hlas –

a možná jinde a skrz jiná ústa

znějí ta slova…

Dítě jde se psem

podél zdi do kopce:

člověk a zvíře v podivné vzájemnosti,

člověk a zvíře v houstnoucí tmě.

Jinak je klid.

Jen stíny oblaků

se sunou po trávnících sousedního parku:

bělavé skvrny na …