Půl sedmé ráno. Den si našepsoval

oblohu čirým azurem a přemítá

o vhodném výjevu, zatímco ovál

horizontu už vyvrhuje ze skryta

svých útrob těžce stravitelný pecen

horkého slunce. Pod okny zas procitá

to hnízdo zvuků – dvůr. Ven z jeho klece

vyletují: šum stromů, hlasy, kusy vět,

i …