Vyprahlým pláním, křižovaným pachem postupujících chodidel, umrtveným gesty nízkých sluncí, jen sobě ponechaným napospas, teď co chvíli kynou ptáci zpovzdálí.
Jen tu a tam, jak symbol nesourody, ční kameny do klenby ticha. Jen tu a tam zvířená němá slova.
S pohledem upřeným k obzoru, …
