Americký básník Wallace Stevens se směje symbolům řádu a tradice, sochám a váženým obrazům. Proti nim staví ironii a nové město ze sněhu. Některé nejasnosti vysvětluje překladatel v poznámce, ostatní si uchovejme.

Lev řve na rozběsňující pustinu,

jeho zrudlým hlučením rudne písek,

vyzývá rudé prázdno: vyviň mně rovného,

pán nohama a chřtánem a svou hřívou,

přehbitý protivník. Slon probíjí

temnotu Cejlonu svým břeskotem,

zátřpyty po hladinách nádrží,

tříští nejsametovější dáli. Medvěd,

nemotorný …