Zcela zjevně spějeme někam, kde už nebude třeba podobné otázky řešit, nebude třeba přemýšlet a hledat východiska z krize. Ostatně ani žádná nejsou, když si tak pročítám výše uvedený článek. Co by stálo za úvahu: jaký že to bude konec, který nás čeká? Co se ve společnosti změní, když všechny své finance nainvestuje do pořádných chemiků, inženýrů, manažerů apod.? Třeba se tak zbavíme přítěžku minulosti a realizujeme jedno pověstné Marinettiho diktum.
Lze mluvit i o krajních důsledcích soustavného podceňování humanitních věd (stejně jako se stále mluví o reformách a zefektivňování systému) v době, kdy nakonec o nic jiného než o efektivitu a instrumentalitu neběží? Bílkova zpráva o stavu některých vzdělávacích oborů implikuje celou řadu otázek. A vizí.