Díky za naprosto výstižný článek!
Situace v oddělení skandinavistiky FF v Praze, kde se vyučují obory dánština, norština a švédština, je navlas stejná.
Byť bychom se rozhodli přijmout víc uchazečů (každoročně se nám jich hlásí zhruba 150, my jich do jednoho oboru přijímáme 30, přitom obrok otevíráme dva obory, v ročníku jich tedy máme 60), neměli bychom je kam posadit. Schází nám učebny, a tak výuka probíhá od rána do večera i v naší jediné pracovně, o kterou se dělí 6 interních vyučíjících, kteří se zase dělí o 2 letité počítače. (Samozřejmě nedělí, každý pracuje doma.)
Ale i kdybychom prostory měli, větší počet studentů bychom nepřijímali. Zástupu 150 studentů bychom se totiž nemohli pořádně věnovat a navíc se nám nejeví jako účelné vzdělávat takový počet skandinavistů. Stejně neúčelné je podle nás vzdělávat jednooborové skandinavisty (máme za to, že se s dvěma obory naši absolventi uživí lépe), a tak si na sebe pleteme další bič: na každého studenta nám z ministerstva plyne jen polovina dotace.
Summa sumarum. Nemáme místnosti, nemáme pracovny. Čistý plat odborného asistenta u nás dělá něco málo přes 14 000 korun, přitom přímá výuka, příprava na ni, administrativa, vedení diplomek etc. zabere rozhodně víc než 40 hodin týdně.
Má tato země zájem udržet humanitní obory? Zjevně ne.